• SVĚTLO JE ELEKTROMAGNETICKÉ ZÁŘENÍ RŮZNÝCH VLNOVÝCH DÉLEK. DLOUHÉ VLNY JSOU ČERVENÉ, KRÁTKÉ VLNY JSOU MODRÉ.
    MODRÉ SVĚTLO V NOCI ŠKODÍ.


    Základní tipy, které vám pomohou


    9,5 hodiny

    Nevhodné je používání krátkých vlnových délek světla 1,5 hodiny před spaním, respektive 9,5 hodiny před vstáváním a v průběhu noci. Krátké vlnové délky světla ovlivňují cirkadiánní rytmus a produkci melatoninu.

    kde ano, kde ne

    Oheň neobsahuje modrou vlnovou délku. Žárovka s vláknem obsahuje malé množství, které lze při použití stmívače odstranit. Zářivka obsahuje modrou vlnovou délku vždy. I nejteplejší LED obsahuje modrou vlnovou délku. Výjimkou jsou RGB LED v režimu oranžová až červená. Nevyjímaje slabé modré kontrolky různých zařízení.

    Modré světlo

    Světlo s obsahem modrých vlnových délek 450-480 nanometru  je užitečné v průběhu dne, kdy se chce člověk udržet v pozornosti. například práce, škola, obchody, kuchyně  

    Mobilní telefony

    Mobilní telefony, tablety, televize a jiné monitory vyzařují velké množství modrých vlnových délek. Proto by se měly večer používat s červenými brýlemi,nebo jinými filtry, které modrou vlnovou délku blokují.

    Nejvíce podceňovaným zdravotním rizikem je světlo v noci.


    Spektrální měření


    Studie a články


    Hynek Medřický rozhovor pro studio 6 – 1. část

    Hynek Medřický rozhovor pro Studio 6 – 1. část

    Rozhovor s Hynkem Medřickým a prof. RNDr. Helenou Illnerovou, DrSc. pro Studio 6 ČT.

    Video v archivu ČT

    Hynek Medřický rozhovor pro Studio 6 – 2. část

    Hynek Medřický rozhovor pro Studio 6 – 2. část

    Rozhovor s Hynkem Medřickým a prof. RNDr. Helenou Illnerovou, DrSc. pro Studio 6 ČT.

    Video v archivu ČT

    Pupilární reflex na červené a bílé světlo

    Osvětlení zornice oka červeným monochromatickým světlem v rozmezí 610-760nm nezpůsobuje smrštění zornice. Osvětlení zornice oka bílým světlem CCT 7438K s peakem modré v 444nm způsobuje rapidní smrštění zornice.

    Zužování a rozšiřování zornice mají mimo jiné na starosti gangliové buňky. Jejich senzitivita je nejsilnější v 460-480nm. Na monochromatické červené světlo více než 600nm gangliové buňky nereagují, stejně jako rhodopsin v tyčinkách.

    Cena Neuron Prima ZOOM 2015

    2. místo: Hynek aneb balada o spánku

    Rozhovor na DVTV s MUDr. Ing. Peter Šóš, Ph.D.

    Lékař: Krátký nebo příliš dlouhý spánek zvyšuje úmrtnost
    4. 8. | Spánek kratší než šest hodin a spánek delší než devět hodin u dospělého člověka zvyšuje mortalitu, říká expert na poruchy spánku Peter Šóš. Chronickou nespavostí trpí podle něj dvacet procent populace

    image3355.

    Rozhovor s Ingo Maurerem, Light and Building 2016

    Rozhovor z 17.3.2016

    LED osvětlení je velmi často užíváno špatně. Někdy je jasné, že je výhodou, ale často je užíváno špatným způsobem a tak škodí naší psychice, očím a zdraví – tvrdí Ingo Maurer.

     

    Studio ZET – rozhovor s prof. RNDr. Helenou Illnerovou, DrSc.

    „Melatonin’s role in Cancer“ Talk By Russel J. Reiter, PhD

    Světlo a jeho vliv na lidský organismus

    V současné době používáme nejrůznější zdroje umělého osvětlení. Používáme ale umělé osvětlení správně? Mohlo by nás množství umělého osvětlení, kterého se nám v několika posledních letech a desetiletích dostává, ovlivňovat? K tomu, abychom na tuto otázku mohli odpovědět, je zapotřebí si uvědomit jaké světelné zdroje používáme a jak na nás působí.

    Co je světlo?
    Světlo představuje část spektra elektromagnetického záření (tzv. viditelné záření v oblasti vlnových délek od 380 až 780 nm), které je zhodnoceno zrakem pozorovatele, podle spektrálních citlivostí jeho zraku k záření různých vlnových délek, při různých úrovních osvětlení. Až roku 1704 [1] pojmenoval Isaac Newton sedm základních barev spektra: fialová, indigová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená, a přiřadil k nim základní tóny
    stupnice C (sedm tónů). S viditelným zářením sousedí v oblasti kratších vlnových délek záření ultrafialové (UV) a v oblasti vlnových délek delších
    záření infračervené (IR). Záření UV ani IR již lidské oko nevnímá, ale zabraňuje tomu, aby dopadlo na sítnici. Zvířata, např. ptáci, však přijímají informace i z části ultrafialové oblasti spektra.

    Zdroje světla
    Oko se vyvíjelo po miliony let a jediným přirozeným zdrojem světla pro něj bylo slunce. Přibližně 1,5 až 1,9 milionu let používá člověk oheň. Už i homo erectus, pokládaný za předka všech lidí, využíval oheň jako zdroj světla, k prodloužení dne. V průběhu dne, kdy je zdrojem světla slunce, se mění průchod fotonů atmosférou podle natočení země vzhledem ke Slunci. V poledne, kdy je slunce v zenitu (nadhlavníku), prochází atmosférou celé jeho
    spektrum, a to celé optické záření, nejen to viditelné. Když ale slunce zapadá a my jsme k němu pootočeni, atmosférou prochází pouze ta část spektra, která je charakterizována velkými vlnovými délkami. Například vzdálenost, kterou musí fotony těsně před západem na naší 50. rovnoběžce projít atmosférou, je v té době oproti polední vzdálenosti dvacetkrát větší. Jev, kdy je krátkovlnné záření rozptýleno v atmosféře, se nazývá Rayleighův rozptyl. Slunce se nám proto při jeho západu jeví jako oranžové až červené (obr. 1).

    obr1

    Obr. 1. Poměrné spektrální složení slunečního záření: a) v poledne, b) 45 mit před západem, c)
    při západu slunce

     

    Celý článek naleznete na této adrese: Světlo a jeho vliv na lidský organismus

    Rozhovor s Helenou Illnerovou, Český rozhlas

    Poslechněte si rozhovor s Helenou Illnerovou o vlivu světla a absenci světla na lidský organismus a nálady.

    Kontakt dvojky

    27.7.2015 20:05 Vliv stravy na vznik srdečně-cévních onemocnění. Host: Doc. MUDr. Michal Vrablík, předseda České společnosti pro aterosklerózu, III. interní klinika VFN a 1. LF UK. Moderuje Jiří Pešina.

    rozhovor doporučujeme pustit od 29:50

    Noční mikrofórum

    10.5.2015 22:45 Host: MUDr. Helena Máslová, psychosomatická medicína. Moderuje Jan Veselý.

    rozhovor doporučujeme pustit od 43:40

    Kniha Heleny Illnerové

    Bez názvu - 1

    Helena Illnerová
    Čas pro světlo
    Rozhovor s Pavlem Kovářem

    Prof. Helena Illnerová je přední česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR, České učené společnosti, České komise při UNESCO aj. Vedle aktivit spojených s vědou působí i na veřejnosti. Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky.

    Rozhovor, který s ní zasvěceně vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, mapuje její život od rodinného zázemí a osobnostního formování po vědecké a veřejné působení. Dotýká se nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy, úcty k tradici.

    Odborná témata jsou v rozhovoru pojednána srozumitelným způsobem, takže čtenáře vtahují do dobrodružství vědeckého výzkumu. Ten je zároveň neustále reflektován s ohledem na společenské a politické problémy, otázky etiky a morální integrity vědce a člověka vůbec, současné problémy výchovy, vzdělanosti a podpora vědy a obecně vnitřní morální a duchovní kvality člověka v širokém slova smyslu.

    Prof. Pavel Kovář je přední český přírodovědec – botanik, bývalý děkan PřF UK, ale zároveň básník a autor řady rozhovorů a prozaických textů.

     

    Knihu můžete zakoupit na této stránce.

    Studie George C. Brainarda

    studie z roku 2001

    Účinné spektrum pro regulaci melatoninu u lidí: Důkaz o Novém Cirkadiánním fotoreceptoru

    George C. Brainard,John P. Hanifin,Jeffrey M. Greenson, Brenda Byrne, Gena Glickman, Edward Gerner, a Mark D. Rollag
    Oddělení Neurologie, Universita Thomase Jeffersona, Filadelfie, Pensilvánie 19107 a Oddělení Anatomie, Fyziologie a genetiky, Uniformed Services University of Health Sciences, Bethesda, Maryland 20814

    Není znám fotopigment v lidském oku, který převádí světlo pro cirkadiánní a neuroendokrinní regulaci. Cílem této studie bylo stanovit účinné spektrum pro světlem indukované potlačení melatoninu, které by pomohlo objasnit systém očních receptorů regulující aktivitu šišinky.
    Zkoumané subjekty (37 žen, 35 mužů ve věku 24,5 let ± 0.3 roku) byly zdravé, a měly normální barevné vidění.
    K vystavení celoplošnému monochromatickému světlu docházelo mezi druhou a půl čtvrtou hodinou ranní, kdy byly zornice subjektů roztažené. Krevní vzorky odebrané před a po ozáření byly testovány na obsah melatoninu. Na každém subjektu bylo testováno nejméně sedm ozáření stejnou vlnovou délkou s minimálně týdenním rozestupem mezi jednotlivými nočními ozářeními. Test potlačování produkce melatoninu v průběhu noci byl uskutečněn s vlnovými délkami od 420 do 600 nm. Získaná data byla uspořádána v osmi univariantních, sigmoidálních fluence–response křivkách (R2=0,81-0,95). Účinné spektrum vycházející z těchto údajů odpovídá opsin template (R2=0,91), což definuje vlnové délky v rozmezí 446-477 nm, jako nejvíce účinný cirkadiánní impuls pro regulaci sekrece melatoninu.
    Výsledky naznačují, že u lidí může mít primární vliv na potlačení produkce melatoninu samostatný fotopigment, a vrchol jeho absorbance (schopnost pohltit světlo/světelný signál) se jeví být odlišný od fotopigmentů čípků a tyčinek. Získaná data také naznačují, že je tento pigment založen na retinaldehydové bázi.
    Z těchto zjištění vyplývá, že v lidském oku existuje nový opsinový fotopigment, který zprostředkovává cirkadiánní fotorecepci.

    Klíčová slova: melatonin, Účinné spektrum, cirkadiánní, vlnová délka,světlo, šišinka, neuroendokrinní, fotorecepce, fotopigment, člověk
    .

    .

    .

    .

    Účinné spektrum, které jsme výše popsali, sedí na vzorec fotopigmentu vitaminu A1- retinaldehyd, což podporuje hypotézu, že jeden z nových opsinových fotopigmentů poskytuje primární světelný impuls pro regulaci sekrece melatoninu u lidí. Molekulární identifikace opsin a non-opsin fotoreceptorů a jejich umístění na sítnici a/nebo nervové části cirkadiánního systému, je dělá velmi vhodnými pro cirkadiánní foto-přenašeče. Nicméně, prozatím chybí provozní data, která by potvrdila, že jakákoliv z těchto molekul by měla přímou roli v cirkadiánní fotorecepci u savců. Kromě toho je třeba si dát pozor při zobecňování výsledků získaných u rostliny, hmyzu, ryb, obojživelníků a hlodavců na člověka.
    Je vliv světla na sekreci melatoninu relevantní pro obecnou cirkadiánní regulaci? Studie ukázaly, že křečci mají vyšší práh intenzity “světlem způsobeného prohození fází rytmu běhání na kolečku” než u potlačení sekrece melatoninu (Nelson a Takahashi, 1991). Nicméně nedávná studie s bílým světlem provedená na lidech ukázala, že 50% reakční citlivosti na změnu cirkadiánních fází (119 lux) byla jen lehce vyšší než ta pro potlačení sekrece melatoninu (106 lux)(Zeitzer et al., 2000). Je možné, že existují rozdílné fotoreceptory, které zprostředkovávají cirkadiánní narušení a jiné, které zprostředkovávají akutní potlačení sekrece melatoninu. Nicméně je rozumné předpokládat, že různé nevizuální vlivy světla, jako potlačení sekrece melatoninu, narušení cirkadiánního rytmu, a možná některé klinické reakce na světlo, jsou zprostředkovány sdíleným systémem fotoreceptorů. Pro potvrzení této hypotézy je zapotřebí provést další experimenty.
    Obecně, relativně vysoké světelné ozáření v rozmezí od 2500 do12,000 luxů se používá k léčbě zimních depresí, vybraných poruch spánku a narušení cirkadiánního rytmu (Wetterberg, 1993; Lam, 1998). Přesto že má taková intenzita světla terapeutické účinky, někteří pacienti si stěžují, že má i vedlejší efekty zrakového oslnění, zrakové únavy, způsobuje světloplachost, oční diskomfort a bolesti hlavy. Ustanovení funkčního spektra pro cirkadiánní regulaci by mohlo vést ke zlepšení světelné terapie. Celkové ozáření pro léčbu dané poruchy může být redukováno jakmile je optimalizována emise vlnových délek terapeutickým zařízením.
    Moderní průmyslové společnosti značně užívají světla v domácnostech, školách, na pracovištích a ve veřejné vybavenosti aby podpořily vizuální provedení, vizuální komfort a estetičnost ve vztahu k okolí. Vzhledem k tomu, že je světlo také silný regulátor cirkadiánního systému u lidí, budoucnost světelných strategií bude muset poskytovat jak vizuální odezvu, tak homeostatickou reakci. Funkční spektrum zde prezentované naznačuje, že existují separátní fotoreceptory pro vizuální a cirkadiánní odezvu na světlo u lidí. Proto bude potřeba nových přístupů pro osvětlování v architektuře, aby docházelo k optimální stimulaci obojího vizuálního i cirkadiánního systému.
    Na závěr, tato studie charakterizuje vlnovou délku sensitivity očního receptorového systému pro regulaci aktivity lidské šišinky stanovením funkčního spektra pro světlem způsobené potlačení sekrece melatoninu. Výsledky stanovují část spektra o vlnové délce 446-477 nm jako tu, která poskytuje nejvíce účinný cirkadiánní impuls pro regulaci sekrece melatoninu. Tato data naznačují, že primární fotoreceptorový systém pro regulaci melatoninu je odlišný od čípkového a tyčinkového systému pro vidění. Finálně, toto funkční spektrum naznačuje, že existuje nový retinaldehydový fotopigment, který umožňuje lidskou cirkadiánní fotorecepci. Tyto objevy otevírají dveře pro optimalizaci užití světla jak pro terapeutické, tak pro architektonické užití.

     

    Celou studii vlivu světla na potlačení sekrece melatoninu si můžete přečíst zde

    Vliv modrého světla na cirkadiánní systém, spánek a kognitivní výkonnost

    studie z roku 2016

    Michal Šmotek¹′²,Jana Kopřivová¹,Peter Šóš¹
    ¹Národní ústav duševního zdraví, Klecany
    ²Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta

    Objasnění škodlivých účinků světla v noci.

    Studie z roku 2011

    Laura K. Fonken, Randy J. Nelson
    Department of Neuroscience and The Institute for Behavioral Medicine Research, The Ohio State University

    Technologické výdobytky poskytují mnoho výhod, často také vytváří okolnosti, které se liší od podmínek ve kterých jsme se vyvíjeli. Díky velkému rozšíření elektrického osvětlení během 20. století, začali být lidé poprvé v historii svého vývoje vystavováni jasnému a nepřirozenému světlu během noci. Elektrické osvětlení vedlo k rozšíření provozu na 24 hodinové směny a to mělo za důsledek, že co bylo považováno za “denní” aktivity se rozšířilo i do nočních hodin; v mnoha ohledech Západní společnost dnes funguje na 24 hodinový denní harmonogram. Nedávné průzkumy ukazují, že nabytí této volnosti fungovat i během noci s sebou nese významné následky. Narušení našeho přirozeně vyvinutého cyklu pro střídání světla a tmy může vyústit v široký okruh fyziologických a behaviorálních změn s potenciálními vážnými zdravotními důsledky. V tomto článku budeme diskutovat několik mechanismů skrze které světlo v noci může projevit svůj účinek na rakovinu, náladu, obezitu, stejně tak i na možné způsoby jak vylepšit situaci se světlem v noci.

    V různých časech našeho (autorova) dětství jsme cestovali do Carlsbad Caverns v Novém Mexiku. Součástí prohlídky bylo vypnutí světel v jeskyni. Temnota byla neuvěřitelná, pohlcovala naprosoto vše. V naší společnosti, jen velmi zřídka zažijeme takto černou tmu; každou noc, naše domovy, práce a ulice jsou jasně ozařovány světlem elektrických svítidel. Samozřejmě, že budeme každou jasnou noc ozařováni hvězdami a měsícem, ale můžeme s jistotou říci, že většina světla, které nás v noci ozařuje není přirozená.

    Lidé jsou denní tvorové, tak to je, vyvinuli jsme se  tak abychom byli aktivní ve dne a spali v noci. Také proto se u nás nikdy nevyvinulo dobré noční vidění. Nicméně jsme si časem vypěstovali touhu dělat více a více věcí v čase kdy jsme vzhůru, ve dne či v noci, a tak jsme si přizpůsobili prostředí, které kompenzuje naši relativní noční slepost. S příchodem elektrického osvětlení okolo přelomu 20. století lidé začali být více vystavováni jasnému a nepřirozenému světlu v noci. Rozvoj měst dále zhoršil problém se světlem v infrastruktuře uvolňujícím se do atmosféry v noci. Dnes je 99% populace USA a Evropy a 62% zbylé světové populace vystaveno světelnému znečištění. Nelze popřít, že vynález elektrického osvětlení byl výhodou pro rozvoj průmyslu a technologií, umožňující prodloužení pracovního dne do noci a posílení ekonomického rozvoje. Nicméně, užívání světla v noci stále rapidně narůstá (o 6%ročně) bez důkladných (nebo žádných) uvážení biologických vlivů.

    .

    .

    .

    Běžným rizikovým faktorem u mnoha patologií spojených s vystavením světlu v noci je změna v imunitním systému, zejména zánětlivé reakce. Nedávné studie prokázaly, že světlo během noci může celkově nepříznivě ovlivnit imunitní systém. Tedy, kromě vyšetřování vlivu melatoninu a cirkadiánních poruch, jako mechanismů přispívajících k maladaptivním vlivům světla v noci, je také oprávněna charakterizace zánětlivé reakce.

    Část populace, která bývá zanedbávána při zvažování osvětlení v noci, jsou pacienti v nemocnicích. Zatím co bylo provedeno několik epidemiologických studií na sestrách, na pacientech, s kterými pracovaly, nebyly provedeny žádné studie na vliv vystavení světlu v noci. Mnoho z pacientů je již tak ve vysokém nebezpečí zvýšené zánětlivosti a narušené fyziologie, která se může zhoršit vlivem světla v noci.

    Preventivních opatření pro širší veřejnost proti zvýšenému vystavení světlu v noci může být dosaženo relativně nízko nákladovými prostředky, jako jsou záclony  k blokaci světla z pouličních lamp, vypínáním světel v chodbách a odstraněním všech světelných zdrojů, včetně televize a počítače, z ložnic. Nicméně, tyto metody nepředcházejí prodlužování denního času které většina z nás zažívá, v žádném případě tím ale nedoporučujeme aby jste chodili spát při západu slunce. Spíše je důležité aby jste se snažili udržet konzistentní harmonogram a vyhnuli se velkým posunům časů kdy vstáváte. To je často nemožné pro lidi pracující ve směnném provozu, proto probíhají studie zkoumající vizuální pomůcky, které by mohly zmírnit některé z maladaptivních efektů nočního vystavení světlu u lidí pracujících ve směnách. Ne všechna světla však mají stejný účinek; skutečně fotocitlivé sítnicové gangliové buňky, které ovlivňují hlavní cirkadiánní hodiny v mozku, obsahují melanopsin a jsou nejvíce citlivé na modrou část viditelného spektra (v rozsahu od 450 do 485 nm), delší vlnové délky ovlivňují cirkadiánní systém méně. Upravení vlnových délek může dokázat účinně blokovat některé světlem vyvolané fyziologické změny. Současné studie zkoumají efektivitu brýlí navržených k blokaci modré vlnové délky světla na prevenci proti potlačení sekrece melatoninu v návaznosti na světlo. Co více, pracovní prostředí by mohla využívat osvětlení, která uvolňují méně modrého světla, což se naneštěstí neslučuje s trendem používání spořivých žárovek.


    Moderní společnost nyní funguje na 24 hodinovém denním harmonogramu. Přesto, že má tento denní rozvrh své ekonomické a další sociální benefity, jsou důkazy z epidemiologických a jiných experimentálních studií, že světlo v noci má nezamýšlené, maladaptivní důsledky. V mnoha ohledech je toto pole zkoumání v začátcích a je zapotřebí další charakterizace vlivu světla v noci společně s efektivní intervencí pro zlepšení nezamýšlených negativních vlivů světla v noci na zdraví.

    Celou studii vlivu vystavení světlu v nočních hodinách si můžete přečíst na tomto odkaze.

    David Blask et al. – studie Breast Cancer 2014

    Studie z července roku 2014

    Robert T. Dauchy, Shulin Xiang, Lulu Mao, Samantha Brimer, Melissa A. Wren, Lin Yuan, Muralidharan Anbalagan, Adam Hauch, Tripp Frasch, Brian G. Rowan1, David E. Blask, and Steven M. Hill

    A B S T R A K T

    Rezistence na endokrinní léčbu je velký problém pro léčbu rakoviny prsu – klinické důkazy spojují rezistenci na antiestrogenové léky při léčbě rakoviny prsu s přílišnou expresí, nebo aktivací různých pro-onkogenních tyroznových kináz. Porušený cirkadiánní rytmus zvyšuje riziko tohoto druhu rakoviny a jiných onemocnění, důležitý melatonin, který zastavuje růst rakoviny prsu chybí. V této studii byli použiti potkani s jejich estrogenovým receptorem ER-alfa+. Poškození jejich cirkadiánního cyklu a tedy ozáření světlem v noci urychlovalo vývoj nádorů prsou a zároveň způsobilo rezistenci na tamoxifenovou terapii. Tyto zdravotní problémy, nebyly pozorované u zvířat kde cirkadiánní rytmus nebyl poškozen, nebo u těch které sice byly ozářené světlem, ale byl jim melatonin podáván uměle.

    Slovník:

    Onkogen = je gen, který má potenciál pro vznik rakoviny, právě v nich jsou tyto geny zmutované, nebo příliš vyjádřené (genová exprese)

    Tyrozínové kinázy = jsou enzymy, které slouží jako doprava pro fosfátovou skupinu např. z ATP (což je energické platidlo buňky) k jiným proteinům v buňce. Tato fosfátová skupina je těmito enzymy navázaná na aminokyselinu tyrozín těchto proteinů, které ji přijímají.

    Jak se zasekne tento enzym jako stále zapnutý (když je buď ON, nebo OFF) tak způsobuje neregulovaný růst buňky, což vede k rakovině. Proto na zastavení tohoto druhu rakoviny je potřebné použít inhibitory těchto tyrozínových kináz.

    Skratka dLEN = dimmed light exposure during night, bez toho „d“ je to jen light exposure during nigh.

    Malá aminokyselinová odbočka:

    Tyrozín je jedna z 20 aminokyselin našeho těla – jejich sekvence tvoří proteiny a možností je velmi mnoho, když řekneme že máme protein složený ze 100 aminokyselin, máme 20 na 100 (exponent) možností t.j. velmimnoho, svým způsobem nekonečno, to číslo by bylo přez celou obrazovku počítače.

    Jak s rakovinou souvisí estrogenové receptory?

    1. navázání estrogenu na estrogenové receptory (dále ER) buňky stimuluje zvýšené dělení buňky, replikací DNA a tedy vede k mutacím.

    2. estrogenový metabolizmus (všechny chemické reakce, které se ho týkají) vede k genotoxickému odpadu t.j. může poškozovat DNA a vést k mutacím

    3. souvisí s rakovinou prsu, vaječníků, tlustého střeva, prostaty a děložní sliznice

    nadory

    vysvětlivka:

    podmínky dLEN znamenaly, že nádor rostl rychleji a dříve po implantaci. Všechny nádory z dLEN byly imunní na léčbu tamoxifenem a rostly stejně rychle jako ty neošetřené, kterým byl podaný jen vehicle (placebo). Apoptóza byla zvýšená u všech potkanů, kteří nebyli dLEN. U těch, kteří byli dLEN, byla zvýšená, když dostávali melatonin (ale méně zvýšená než u 12:12). Celkově však, nebyla apoptóza a jiná forma vraždy buňky až tak zvýšená jako se očekávalo – neví se proč, nepředpokládá se, že jsou tam ještě jiné věci co ovlivňují rychlost úbytku nádoru.

    Celou studii naleznete na tomto odkaze.

    Článek z Harvard Health Publications

    Článek z roku 2012

    Harvard Health Publications - Harvard Medical School

     

    Stinná stránka modrého světla

    Být v noci vystavován světlu, neprospívá našemu zdraví a u modrého světla vyzařovaného elektronickými spotřebiči a spořivými žárovkami to platí dvojnásob.

    Až do příchodu umělého osvětlení bylo slunce hlavním zdrojem světla a lidé trávili večery relativně ve tmě.

    Nyní lidé ve většině světa tráví večer při umělém osvětlení, které díky jeho snadné dostupnosti pokládají za samozřejmé.

    Avšak za takové nadměrné užívání světla platíme daň. V noci světlo rozhodí biologické hodiny- cirkadiánní rytmus a náš spánek tím trpí. Co víc, studie ukázaly že rozhození cirkadiánního rytmu přispívá k příčině rakoviny, diabetes, srdečních onemocnění a obezity.

    Ne všechny barvy světelného spektra mají stejný účinek. Modré vlnové délky – které jsou užitečné během denních hodin, jelikož nás udržují pozorné, zkracují reakční čas a pozitivně působí na naši náladu – se jeví jako nejvíce rušivé během noci. A nárůst elektroniky s displeji, stejně jako nárůst energeticky úsporného osvětlení má za důsledek vyšší množství modrého světla, kterému jsme vystavováni, speciálně po setmění.

     

    Denní rytmus ovlivněný světlem

    Každý má trochu odlišný cirkadiánní rytmus, ale jeho průměrná délka se pohybuje okolo 24 a jedna čtvrtina hodiny. Cirkadiánní rytmus u lidí, kteří zůstávají déle vzhůru, je o trochu delší. Zatímco cirkadiánní rytmus “ranních ptáčat” je o něco kratší než 24 hodin. V roce 1981 doktor Charles Czeisler z Harvard Medical School prokázal, že denní světlo udržuje lidské vnitřní hodiny synchronizované s vnějším prostředím.

    .

    .

    .

    Celý článek o vlivu modré vlnové délky bílého světla na lidský organismus si můžete přečíst zde

    Efekt LED podsvícení obrazovek počítačů a emocionální self-regulace na produkci melatoninu u lidí

    35th Annual International Conference of the IEEE EMBS 2013

    Watchara Sroykham, Student Member, IEEE and Yodchanan Wongsawat, Member, IEEE

    Abstrakt – Melatonin je cirkadiánní hormon přenášený pomocí suprachiazmatických nukleonů (SCN) v hypothalamu a sympathetickém nervovém systému do šišinky. Je to hormon potřebný pro mnoho funkcí lidského těla, jako je imunitní systém, kardiovaskulární systém, neuron a spánek/vstávání funkce. Jelikož se prokázala blízká spojitost potlačení melatoninu s photickou informací z retiny, v této práci se soustředíme na hlubší studium jak světelných podmínek, tak emocionální self-regulaci v různých světelných podmínkách společně s jejich efektem na produkci melatoninu u lidí. V tomto experimentu, pět účastníků je vystaveno třem různým světelným podmínkám z LED podsvícení obrazovky počítače (No light, Red light (~650nm) a modrému světlu (~470nm) po dobu 30 minut  (8-8:30pm), byly jim odebrány sliny před a po každém experimentu. Po experimentu, účastníci vyplňovali dotazník na self-emotional PANAS a BRUMS týkajících se jednotlivých podmínek expozice. Tyto výsledky ukazují, že pozitivní nálada znamená rozdíl PANAS mezi žádným světlem, červeným světlem je signifikantní s p=0.001. Tenze, deprese, únava, zmatení a prudkost z BRUMS neprokazují signifikantní změny zatímco pozorujeme signifikantní změny rozčilení. Nakonec, jsme schopní reportovat, že modrésvětlo z LED podsvícení obrazovek počítačů signifikantně potlačuje melatoninovou produkci (91%) více než červené světlo (78%) a žádného světla (44%).

    I. Introduction – Melatonin, nebo N-Acetyl-5-methoxytryptamine je cirkadiánní hormon. Je rytmicky  produkován šišinkou v mozku s nízkou denní hladinou a vysokou hladinou v průběhu noci. Hladina melatoninu roste v průběhu večera (8-11pm). Dosáhne svého vrcholu mezi 2. a 4. hodinou ranní klesá ke své stálé hladině v průběhu pozdního rána (8-10am). Tento mechanismus je kontrolován suprachiazmatickým jádrem (SCN), které jeinhibitováno světlema  stimulováno tmou. Melatonin je také znám jako hormon nezbytný pro mnoho funkcí lidského těla jako je imunitní systém, kardiovaskulární systém, neuron a spánek/vstávání funkce. Nedávný technologický posun vedl k energeticky úsporným a efektivním elektronickým zařízením. Světlo emitující diody (LED) je jednou z nich. Je široce užívanou technologií u displejů elektronických zařízení jako jsou smartphony, televize, stolní počítače, notebooky a tablety. Nicméně světlo z těchto zařízení může potlčovat produkci melatoninu u lidí. Nedávné studie, Wood et al (2013) ukázaly, že produkce melatoninu může být potlačena po 1-2 hodinách užívání tabletu s podsvícením modrými LED. Cajochen et al (2011) ukázaly, že LED-podsvícení monitoru počítačů může signifikantně potlačit produkci melatoninu u lidí více než non-LED podsvícené monitory počítačů. Co více, Figueiro et al (2011) ukázalo, že světlo z cathody ray trubice v monitoru počítače může lehce potlačit produkci melatoninu u lidí a naznačuje, že světlo z eletronických zařízení v noci může potlačit produkci melatoninu u lidí. Lewry et al také ukázalo, že melatoninová sekrece u lidí může být potlačena umělým osvětlením.

    Celá studie zde.

    Melanopsin

    Článek z roku 2014

    Zdroj en.Wikipedia.org

    Melanopsin je fotopigment, který se nachází v některých sítnicových gangliových buňkách v oku lidí a dalších obratlovců. Tyto buňky, známé jako vnitřní fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky (ipRGCs), vnímají okolní světlo, ale jejich reakční doba na visuální změny je mnohem pomalejší nežli u lépe známých čípků a tyčinek. Ukázalo se, že ovlivňují cirkadiánní rytmus, zornicový reflex a další funkce, které se vážou na okolní osvětlení.

    Melanopsin je opsin, retinyldehid proteinová variace G-proteinem-pojeného receptoru. Melanopsin je nejvíce citlivý na modré světlo. Prokázal se spojitost mezi světloplachostí, migrénami a receptorem založeným na melanopsinové bázi.

    Melanopsin se od ostatních opsinových fotopigmentů obratlovců liší. Ve skutečnosti v mnoha ohledech připomíná opsiny bezobratlých živočichů, včetně jeho sekvencí proudů aminokyselin signalizačních kaskád. Stejně jako opsiny bezobratlovců, se melanopsin jeví jako bistabilní fotopigment s vlastní fotoisomerickou aktivitou a také jako signál G-proteinu Gp skupiny.

    …..

    Funkce

    Důkazy potvrdili dřívější teorie, že melanopsin je fotopigment zodpovědný za regulaci chodu centrálních “tělesných hodin”, suprachismatického jádra (SCN) u savců. Bylo použito Fluorescent immunocytochemistry k vizualizaci melanopsinové distribuce skrze sítnici u pokusných krys a ukázalo se, že melnopsin byl zjištěn u přibližně 2,5% z celkového počtu sítnicových gangliových buněk (RGCs) a že tyto buňky byly také ipRGCs. Užitím β-galactosidase jako zvýrazňovače pro melanopsinový gen, X-gal značkování těchto ipRGCs ukázalo, že jejich axony přímo cílí SCN, poskytují další důkaz, že melanopsin je důležitý v ovlivněních retinohypothalamického traktu (RHT).

     

    Více o Melanopsinu si můžete přečíst zde.

    Vnitřní fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky

    Článek z roku 2015

    Zdroj en.wikipedia.org

    Vnitřní fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky, také nazývané Fotosenzitivní sítnicové gangliové buňky, nebo melanopsin obsahující sítnicové gangliové buňky, jsou typ neuronů (nervové buňky) v sítnici oka savců. Byly objeveny v roce 1923, zapomenuty, a znovu objeveny na počátku 90. let a jsou, na rozdíl od ostatních sítnicových gangliových buněk, vnitřeně fotosenzitivní. To znamená, že tato třetí třída sítnicových fotoreceptorů, je schopna vzruchu vyvolaného světlem dokonce když ostatní vlivy klasických fotoreceptorů (čípky, tyčinky) jsou blokovány (buďto aplikací farmakologických činidel, nebo disociací gangliové buňky od sítnice). Fotosenzitivní gangliové buňky obsahují fotopigment melanopsin. Velké sítnicové gangliové buňky sítnic primátů, jsou příkladem fotosensitivních gangliových buňek.

     

    Výzkum u lidí

     

    Byly pokusy lokalizovat tyto receptory u lidí, ale lidé vykazují specifické problémy při zkoumání a vyžadovali nové postupy zkoumání. Na rozdíl od zvířat, výzkumníci nemohli z etických důvodů způsobit u zkoumaných subjektů ztrátu čípků a tyčinek geneticky ani chemickou cestou, tak aby mohli přímo zkoumat gangliové buňky.

     

    V roce 2007, Farhan H. Zaidi a kolegium publikovali jejich práci zabývající se lidmi s absencí čípků a tyčinek, prokazující že u těchto lidí přetrvává normální reakce na nevisuální vlivy světla. Jiný fotoreceptor nežli čípky a tyčinky u lidí byl identifikován jako gangliová buňka uvnitř sítnice, tak jak bylo dokázáno již dříve u jiných savců s absencí čípků a tyčinek. Zkoumání byla prováděna na lidech se vzácnou chorobou, která je zbavila funkcí klasických fotoreceptorů (čípků a tyčinek), ale zanechala funkční gangliové buňky. Navzdory tomu, že nemají čípky a tyčinky, pacienti nadále vykazovali cirkadiánní narušení světlem, cirkadiánní vzorce chování, potlačení sekrece melatoninu, a reakce zornice, s vrcholem spektrální citlivosti pro přirozené a experimentální světlo, shodující se s melanopsinovým fotopigmentem. Jejich mozky mohly také asociovat vidění se světlem této frekvence. Lékaři a vědci nyní dále bádají za účelem lepšího porozumění roli nového fotoreceptoru u lidských onemocnění a výše zmiňované sleposti.

    Celý článek o sítnicových gangliových buňkách si můžete přečíst zde.

    Melatonin

    Článek z roku 2013

    Steven D. Ehrlich, NMD, Solutions Acupuncture, a private practice specializing in complementary and alternative medicine, Phoenix                            z webu: University of Meryland Medical Center

    Přehled:

    Melatonin je hormon vylučovaný šišinkou v mozku. Pomáhá regulovat ostatní hormony a řídí cirkadiánní rytmus těla. Cirkadiánní rytmus jsou vnitřní 24 hodinové “hodiny”, které hrají hlavní roli v řízení toho kdy jdeme spát a kdy vstáváme. Když je tma, vaše tělo produkuje melatonin; když je světlo, produkce melatoninu opadá. Být vystaven jasnému světlu večer, nebo příliš málo světlu přes den může narušit tělesné přirozené melatoninové cykly. Například, časový posun při dlouhých letech, směnný provoz a špatné vidění mohou narušit melatoninové cykly.

    Melatonin také pomáhá kontrolovat načasování a uvolňování ženských reproduktivních hormonů. Pomáhá určovat kdy má žena začít menstruovat, frekvenci a dobu trvání menstruačních cyklů a kdy žena přestává menstruovat (menopauza).

    Někteří výzkumníci také věří, že hladiny melatoninu mohou mít souvislost se stárnutím. Například malé děti mají nejvyšší noční hladiny melatoninu. Výzkumníci věří, že tyto hladiny klesají s rostoucím věkem. Někteří lidé si myslí, že nižší hladiny melatoninu mohou vysvětlit proč starší lidé mají problém se spánkem a tíhnou k tomu chodit spát a probouzet se mnohem dříve, nežli když byli mladší. Nicméně, novější výzkum tuto teorii zpochybňuje.

    Melatonin má silný antioxidační účinek. Předběžné důkazy naznačují, že by melatonin mohl pomáhat posílit imunitní systém.

    Použití:

    Nespavost

    Studie naznačují, že melatoninové doplňky mohou pomoci lidem s narušeným cirkadiánním rytmem (jako jsou ti kteří pracují ve směnném provozu, nebo trpím časovým posunem) a těm s nízkou hladinou melatoninu  (jako jsou někteří senioři a lidé se schizofrenií), aby mohli lépe spát. Přehled klinických studií naznačuje, že melatoninové doplňky by mohly pomoci předejít problémům s časovým posunem, zvláště u lidí, kteří přelétávají pět a více časových pásem.

     

    Menopausa

    Rakovina prsu

    Rakovina prostaty

    ADHD

    Odvykání Benzodiazepinů

    Spálení sluncem

    Syndrom dráždivého tračníku

    Epilepsie

    Sarkoidóza

     

    Celý článek si můžete přečíst na tomto odkaze.

    Studie fotorecepce

    Studijní materiály VŠCHT

    doc.Ing. Helena Uhrová, CSc.  Biofyzika – Ústav fyziky a měřicí techniky, VŠCHT PRAHA

    Fotorecepce

    I v oku jsou molekulární akceptory energie – pigmenty. Příjem a zpracování informace o
    vnějším světě označujeme jako vidění. Zprostředkovávají nám ho fotony viditelného světla
    (elektromagnetické záření o λ = 380-780 nm). Jedná se o fyzikálně-fyziologicko-psychologický
    proces, zpracovávaný zrakovým analyzátorem – okem, v němž obraz vnějšího světa
    vzniká optickou a fotochemickou cestou. K tomu abychom tento obraz vnímali, je informace
    z oka přenášena nervovými buňkami (optickými drahami) do zrakového centra mozku, kde
    jsou akční potenciály zpracovány.

    …….

    Celou studii si můžete přečíst zde.

     

    Role veřejného osvětlení a narušení cirkadiánních rytmů na rakovinu a další onemocnění

    Studie z roku 2007

    Richard G. Stevens, David E. Blask, George C. Brainard, Johnni Hansen, Steven W. Lockley, Ignacio Provencio, Mark S. Rea, Leslie Reinlib

    abstrakt:

    Světlo, včetně umělého osvětlení, má mnoho vlivů na lidský organismus a chování, a proto když je užíváno ve špatném čase, může lidský organismus pozměnit. Jedním příkladem potenciálně světlem zapříčiněné poruchy je vliv světla na cirkadiánní rytmus, včetně narušení rytmu produkce několika hormonů. Střídavé vystavení světlu a tmě (např. noční zaměstnání, nebo nutnost cestovat po světě za prací) pohybuje s načasováním cirkadiánních rytmů, tím může dojít k desynchronizaci vnitřních rytmů, z obou vlivů venkovního prostředí i vnitřních vlivů dalších rytmů, zhoršuje naši schopnost spát a vstávat ve vhodný čas a poškozuje fyziologické a metabolické procesy. Světlo má také přímí akutní vliv na neuroendokrinní systém, například potlačení melatoninových syntéz, nebo zvýšení produkce kortizolu, což může mít dlouhodobé nežádoucí účinky. Z těchto důvodů National Institute of Environmental Health Sciences svolal workshop různorodé skupiny vědců, aby zvážili jak nejlépe řídit výzkum zabívající se  možným spojením mezi světlem a zdravím. Podle účastníků workshopu jsou možné tři široké oblasti, které je zapotřebí řešit a  kam směřovat výzkumné úsilí. První oblastí jsou základní biofyzikální a molekulární genetické mechanismy pro fototransdukci, které slouží pro cirkadiánní, neuroendokrinní a neurobehaviorální regulaci. Druhou oblastí jsou možné fyziologické následky narušení těchto cirkadiánních regulačních procesů, jako jsou hormonální produkce, zvláště pak melatoninu, a normální a nádorovou dynamiku růstu tkání. Třetí oblastí jsou vlivy světlem zapříčiněných fyziologických poruch na výskyt onemocnění, jejich předpověď, a zkoumání jak může být vylepšeno předcházení a léčba využitím těchto vědomostí.

    Lidé se vyvíjeli miliony let a adaptovali se na solární den o přibližné délce 12 hodin světla a 12 hodin tmy. Naše schopnost uměle osvětlit noc začala přibližně před 250 000 lety, když jsme objevili jak užívat oheň. Svíčky byly představeny přibližně před 5 000 lety a plynové pouliční osvětlení bylo možné začít používat v polovině 17. století. Nicméně, jen během posledních 120 let začalo venkovní osvětlení proměňovat svůj vliv na všudypřítomné masy lidí skrze elektrické osvětlení. Jedním z definujících rysů zastavěného prostředí v moderním světě je umělé osvětlení. Elektrika umožnila osvětlení interiéru velkých budov a osvětlit noc pro práci, rekreaci a bezpečnost. Výhody tohoto osvětlení jsou zřejmé a obrovské. Stalo se to samozřejmostí, nicméně, přes tyto benefity , nemusí být světlo úplně neškodné.

    Klíčová slova: rakovina pru, cirkadiánní rytmus, hodinové geny, osvětlení, melatonin, fototransdukce, šišinka

    ……

    Závěr:

    Jednou z definujících charakteristik života v moderním světě jsou změněné vzorce střídání světla a tmy v zastavěném prostředí, což je možné díky elektrické energii. Rapidně rostoucím a velmi zajímavým tělem základního výzkumu je odhalování mechanismů pro fototransdukci na sítnici pro kontrolu prostředí cirkadiánních a dalších neurobehaviorálních reakcí a uspořádání a fungování vnitřních fyziologických hodin, které vykonávají genetickou kontrolu endogenních rytmů. Díky široké vědecké společnosti, si začínáme uvědomovat, že údržba těchto cirkadiánních rytmů je důležitá pro zdraví. Naší výzvou do budoucna je integrovat základní výzkum se studiemi na pokusných zvířatech a klinické a epidemiologické výzkumy k rozšíření našeho porozumění vlivům cirkadiánního narušení světlem a co může být poté uděláno pro minimalizaci, nebo eliminaci nepříznivých následků na lidské zdraví.

     

    Celou studii si můžete přečíst na tétostránce.

    International Dark-Sky Association – Viditelnost , životní prostředí , a Astronomical problémy spojené s bílým venkovní osvětlení bohatým na modrou vlnovou délku

    Studie z roku 2010

    International Dark-Sky Association

    Abstract

    Venkovní osvětlení prochází podstatnou změnou směrem k narůstajícímu užívání bílých světelných zdrojů, naposledy zrychlil vývoj u SSL osvětlení.

    Přesto že jsou zjevné výhody tohoto posunu (lepší podání barev,zlepšenou světelnou efektivitu a účinnost, snížené celkové náklady, lepší přijetí na trhu) běžně nabízeny, byly diskutovány zaznamenané nebo potenciální vlivy na prostředí vznikající změnou ve spektrální energii distribuované takovým zdrojem v porovnání se sodíkovými technologiemi aktuálně používanými v nejvíce oblastech osvícení. Tato studie shrnuje atmosférické, vizuální, zdravotní a enviromentální výzkum spektrálních efektů osvětlení v noci. Fyzika popisující interakci světla a atmosféry je dlouho ustálená věda a ukazuje, že zvýšené emise modrého světlo z bílého světelného zdroje viditelně navýší světelné znečištění a škodlivý účinek na astronomický výzkum zvýšením skotopické citlivosti a rozptylu.

    Ačkoli jsou ostatní pole zkoumání  méně vyspělé, je nicméně silný důkaz pro další možné negativní vlivy. Věda zabývající se viděním, mnoho stejných výzkumů, které byly použity na podporu přechod na zdroje s bílým světlem, zároveň ukazují že takové osvětlení zvyšuje pravděpodobnost oslnění a postihuje schopnosti oka se adaptovat na nízké světelné intenzity, což je zvláště problémem pro staré lidi. Většina vyzkoumaných poznatků týkajících se  nežádoucích účinků osvětlení na zdraví člověka se týká narušení cirkadiánních rytmů a rakoviny prsou. Modrá část spektra jak známo nejvíce silně zasahuje lidský endokrinní systém zprostředkovaný fotoperiody, což vede ke snížení produkce melatoninu, hormonu který, jak se ukázalo, potlačuje růst rakoviny prsu a její vývoj. Přímé propojení s vnějším osvětlením zatím nebylo učiněno, ani zvláště na náhodné ozáření (jako například skrze okno v ložnici) nebo modré složky venkovního osvětlení, ale možná souvislost je jasně vymezena. Pokud jde o vlivy na ostatní žijící druhy, bylo provedeno málo výzkumů zaměřených na spektrální problém; přesto tam kde byl proveden výzkum spektrálního problému, je modrá část obecně více označována jako ta mající zvláštní vliv, nežli ostatní barvy (e.g. zkoumáno na mořských želvách a broucích). Je zapotřebí provést mnohem více výzkumů nežli bude možné učinit jasné závěry v mnoha oblastech, ale důkazy jsou dostatečně silné na to abychom navrhli opatrný přístup a další výzkum předtím než rozsáhlý přechodem na bílé osvětlení nastane v plném proudu.

    Celou studii naleznete na tomto odkaze.

    Článek New York Times o vlivu světla na cyrkadiánní cykly

    Článek z roku 2011

    Laura Beil - The New York Times

    Hodiny kalibrované skrze oči vlnovou délkou světla.

    Tak jako ucho má dva účely – slyšení a určování rovnováhy – tak oko také. Přijímá vstup nezbytný pro vidění, ale sítnice také uchovává síť senzorů. které detekují vzestup a pokles denního světla. Pomocí světla tělo nastavuje svoje vnitřní hodiny na 24 hodinový cyklus regulující přibližně 10 procent našich genů.

    “Dříčem” tohoto systému je světlocitlivý hormon melatonin, který tělo produkuje vždy večer a v průběhu noci. Melatonin podporuje spánek a “iniciuje” řadu biologických procesů v danou (přibližně) denní dobu.

    Světlo dopadající na sítnici potlačuje produkci melatoninu – a v tom je ta obtíž. V dnešním moderním světě, jsou naše oči zaplavené světlem dlouho po setmění, navzdory našemu evolučnímu vývoji. Vědci teprve začínají rozumět potenciálním zdravotním rizikům. Narušení cirkadiánních cyklů nemusí pouze postihnout náš spánek, jak vědci zjistili, ale také přispívá k řadě onemocnění.

    “Světlo funguje jako lék, až na to že to vůbec není lék” říká George Brainard neurolog na Thomas Jefferson University ve Filadefii a jeden z předních vědeckých pracovníků zabývajících se vlivem světla na lidské hormony a cirkadiánní rytmy.

    Jakýkoli druh světla může potlačit melatonin, ale nedávné experimenty vynesly nové otázky obzvláště o jednom typu: modré vlnové délky produkované mnoha druhy energeticky úsporných žárovek a elektronickými přístroji.

    Dr. Brainard a další vědci zjistili, že světlo složené z modrých vlnových délek zpomaluje uvolnění melatoninu s velkou účinností. Ovšem až do nedávné doby se pouze malé množství studií přímo zabývalo vlivem elektroniky emitující modré vlnové délky na mozek.

    Tak vědci na University of Basel in Switzerland uskutečnili jednoduchý test: Požádali 13 mužů, aby každý večer po dobu dvou týdnů seděli před počítačem než půjdou spát.

    Během jednoho týdne, po pěti hodinách každý večer, dobrovolníci seděli před starým typem fluorescenčního monitoru emitujícího světlo složené z několika barev viditelného spektra, s velmi malým podílem modré. Další týden muži seděli před obrazovkou podsvícenou light-emitting-diodes (LED), nebo LEDs. Tyto obrazovky byly dvakrát tak modré.

    celý článek naleznete na tomto odkaze.

    Vztahy produkce melatoninu, monochromatického a polychromatického světla

    Studie z roku 2007

    Faculty of Health and Medical Sciences, Human Chronobiology Group, University of Surrey, Guildford, Surrey, UK

    Relativní podíl tyčinek, čípků a melanopsinových vidění neformujících (NIF) reakcí pod světelnými podmínkami lišícími se zářením, trváním, a spektrálním složením zůstává u člověka k popsání. NIF reakce na polychromatické světelné zdroje mohou být velice odlišné od předpokládaných z publikovaných dat lidského účinného spektra, kde bylo použito úzké pásmo monochromatického světla a demonstrovala se citlivost na krátké vlnové délky. K otestování hypotézy, že pouze melanopsin řídí NIF reakce u lidí, bylo monochromatické modré světlo (lambda(max) 479 nm) srovnáno s polychromatickým bílým světlem pro kompletní melanopsin-stimulující fotony na třech světelných intenzitách. Byla hodnocena schopnost těchto světelných podmínek potlačovat noční melatoninovou produkci. Bylo využito Intraindividuálního přechozího modelu k vyšetření potlačujícího efektu nočního osvětlení na produkci melatoninu ve skupině přes den aktivních mladých mužů ve věku 18-35 let (24.9+/-3.8 yrs; mean+/-SD; n=11). 30ti minutový světelný puls, individualně časovaný pro nástup na rostoucí fázi melatoninového rytmu byl zprostředkován mezi 23:30 a 1:30 h. Byly provedeny pravidelně načasované odběry krevních vzorků pro měření plasmového melatoninu. Opakované měření dvou cestné ANOVA, s ozářením a světelnými podmínkami  jako faktory, bylo použito pro statistickou analýzu (n=9 analyzed). Signifikantní byl efekt obou veličin, jak světelné intensity (p<0.001) tak světelných podmínek (p<0.01). Polychromatické světlo bylo více efektivní na potlačení nočního melatoninu nežli monochromatické modré světlo shodné pro melanopsinovou stimulaci, z čehož vyplývá že melatoninové potlačení není řízeno pouze melanopsinem. Objevy naznačují stimulující efekty dalších vlnových délek přítomných v polychromatickém světle, které by mohly být přenášeny stimulací čípkových fotopigmentů a/nebo melanopsinová regenerace. Výsledky této studie mohou být relevantní pro nastavení spektrální kompozice polychromatických světel pro užití v domovech a pracovištích, stejně tak jako pro léčbu narušení cirkadiánních rytmů.

    Studii naleznete na tomto odkaze.

    Zelené světlo ovlivňuje cirkadiánní rytmy

    Článek z roku 2010

    Harvard Medical School division of Sleep Medicine

    Vědci ukazují že zelené světlo je efektivní ve vyvolávání non visuálních reakcí na světlo jako resetování cirkadiánního rytmu, ovlivění produkce melatoninu a zbystření mozkové aktivity.

    Boston, MA – již dříve bylo ukázáno že modré světlo hraje důležitou roli ve vlivu na přirozené tělesné vnitřní hodiny a uvolňování hormonů jako je melatonin, který se váže na ospalost, ovlivněním fotoreceptorů ve specializovaných buňkách v oku. V novém výzkumu z Brighamu a Ženské nemocnice(BWH), vědci objevili že zelené světlo také hraje roli při ovlivňování těchto non visuálních reakcí. Tento výzkum je publikován v May 12 issue of Science Translational Medicine.

    “Za poslední desetiletí zde bylo mnoho non-FDA schválených zařízení a technologií uvedených na trh, které užívají modré světlo terapeuticky, jako boxy s modrým světlem pro léčbu sezóní afektivní poruchy, spánkové poruchy cirkadiánních rytmů, a brýlí které blokují modré světlo aby nedorazilo k oku” říká Steven Lockley, PhD a vědec v Division of Sleep Medicine at BWH a senior autor článku. “Naše výsledky naznačují, že bychom měli zvážit ne jen modré světlo když předpovídáme vliv světla na náš cirkadiánní rytmus, hormony a bdělost, ale také viditelné vlnové délky jako je zelené světlo.

    Celý článek si můžete přečíst na této adrese.

     

    Znejte své spánkové cykly a naučte se s nimi zacházet.

    Článek z roku 2014

    Zdroj witness.theguardian.com

    Všichni z nás podléhají spánkovému cyklu o přibližné délce 90ti minut. V tomto čase, přecházíme od lehkého spánku k hlubokému spánku a zpět pokud spíme, nebo se u nás střídají pocity bdělosti a únavy, když jsme vzhůru.

    Užívejte své spánkové cykly tak, že je rozpoznáte když se vzbudíte ráno bez toho, aby vás vzbudil budík. Všimněte si, že pokud se vzbudíte bez pomoci budíku v 6:00 a poté zase usnete, tak se znovu probudíte okolo 7:30. Pokud jste se dejme tomu vzbudili dříve, například ze sna, bylo to pravděpodobně okolo 4:30.

    Toto jsou vaše ranní časy(awake-times) pro vstávání. Bohužel většina lidí si vypočítává čas kdy potřebují jít do práce a odečítají ho od času kdy si nastavují budík – často tak zajistí to, že se vzbudí mezi jejich awake-times, kdy jsou jejich těla v hlubokém spánku. Namísto toho aby vstávali svěží, tak se potácí z postele jako zombie.

    Celý článek najdete na této adrese.

    Jak umělé osvětlení ničí váš spánek, a co s tím dělat?

    Článek z roku 2013

    Zdroj Chris Kresser chriskresser.com
    “Dobrý smích a dlouhý spánek jsou nejlepší léky v knize doktora” – Irské pořekadlo

    Důkazy o zdravotních přínosech adekvátního, klidného spánku jsou ohromující. Desetiletí výzkumů ukázaly, že spánek v rozmezí 7 až 9 hodin přes noc mohou uvolnit stres, snížit riziko mnoha chronických onemocnění, vylepšit paměť a kognitivní vlastnosti, a mohou dokonce pomoci s hubnutím. Jak již mnoho z nás nyní ví, dostatek kvalitního spánku je jeden z nejdůležitějších, přesto nedoceňovaných kroků, které můžete učinit pro zlepšení vašeho celkového zdraví.

    Přečtěte si více na tomto odkaze.

    Non-vizuální vlivy světla na melatonin

    Studie z roku 2011

    Chellappa SL  Centre for Chronobiology, Psychiatric Hospital of the University of Basel, Basel, Switzerland
    Steiner R, Blattner P, Oelhafen P, Götz T, Cajochen C,

    Pozadí:

    Vystavení světlu může nakupit mnoho vlivů na lidský cirkadiánní proces skrze non-obraz formující systém, jehož spektrální relevance je vyšší v rozpětí krátkých vlnových délek. Zde se zabýváme tím zdali komerčně dostupné kompaktní fluorescentní lampy s odlišnou teplotou chromatičnosti mohou mít vliv na postřeh a kognitivní schopnosti.

    Metody:

    Šestnáct zdravých mladých mužů bylo zkoumáno ve vyrovnaném cross-over designu s lehkým vystavením třem různým nastavením světel (kompaktní fluorescentní lampy se světlem o intenzitě 40 luxů a teplotě 6500K a  2500K a žhavící lampy o intenzitě 40 luxů při teplotě 3000K) v průběhu 2h večer

    Výsledky:

    Vystavení světlu 6500K způsobilo větší potlačení melatoninu, spolu se zvýšením subjektivního postřehu, pohodlí a vizuálního komfortu. S respektem ke kognitivním výkonům, světlo na 6500K vedlo k signifikantně rychlejším reakčním časům u úkonů spojených s neustálou pozorností (psychomotor Vigilance a GO/NOGO Task), ale ne u úkonů spojených s výkonnou funkcí (Paced Visual Serial Addition Task). Toto kognitivní zlepšení bylo silně spojeno s oslabením slinného melatoninu, zejména pro světlo při 6500K.

    Závěr:
    Naše výsledky naznačují, že citlivost lidské pozornosti a kognitivních reakcí na polychromatické světlo při hladinách tak nízkých jako 40 luxů, je blue-shifted relativně k tří čípkovému visuálnímu fotopickému systému. Tento výběr komerčně dostupných kompaktních fluorescentních světel s odlišnou teplotou chromatičnosti znatelně ovlivňují cirkadiánní fysiologii a kognitivní schopnosti jak v domácnosti, tak na pracovišti.

    Studii naleznete na této adrese

    Světlo bohaté na modrou má dobrý vliv na vaši pozornost.

    Studie z roku 2008

    Viola AU, Surrey Sleep Research Centre, Clinical Research Centre, Egerton Road, Guildford, United Kingdom
    James LM, Schlangen LJ, Dijk DJ

    Světlo bohaté na modrou vlnovou délku na pracovištích zlepšuje subjektivní pozornost, výkon a kvalitu spánku.

    Cíle:

    Specifikace a standardy pro instalaci světel v pracovním nastavení jsou založeny na spektrální citlivosti klasického visuálního systému a nepočítají s relativně nově objeveným na melanopsinu založeném modro světelném citlivém fotoreceptivním systému. Autoři studie zkoumají efekt vystavení bílému světlu bohatému na modrou vlnovou délku v průběhu denních pracovních hodin v kancelářském nastavení.

    Metody:

    Experiment byl proveden na 104 administrativních pracovnících ve dvou kancelářských podlažích. Po základních měřeních pod existujícím osvětlením byl každý účastník vystaven dvěma novým světelným nastavením, každému po dobu 4 týdnů. Jedno se skládalo z bílého světla bohatého na modrou vlnovou délku (17 000 K) a druhé z bílého světla ( 4 000 K). Pořadí bylo stejné v obou patrech. Dotazník a ratingové stupnice byly použity k posouzení bdělosti, nálady, kvality spánku, výkonu, mentálního pohodlí, bolestí hlavy a únavy očí a náladovosti v průběhu 8 týdnů.

    Výsledky:

    Všech 94 účastníků [průměrný věk 36,4 (SD 10.2) let] bylo zařazeno k vyhodnocení. V porovnání s bílým světlem (4 000 K), bílým světlem bohatým na modrou vlnovou délku (17 000 K) zlepšení subjektivního pocitu bdělosti (P<0.0001), pozitivní nálady (P=0.0001), výkonu (P<0.0001), večerní únavy (P=0.0001), popudlivosti  (P=0.004), koncentrace (P<0.0001), a očního diskomfortu (P=0.002). Denní ospalost byla snížena (P=0.0001), a kvalita (subjektivně) nočního spánku (P=0.016) byla zlepšena pod bílým světlem bohatým na modrou vlnovou délku.

    Při očekávání účastníků o vlivu světla byla zapsána do analýzy jako kovariance, významný vliv přetrvával pro výkon , bdělost , večerní únavu , podrážděnost, problémy se zaostřením , soustředění , a rozmazané vidění.

    Závěr:
    Vystavení bílému světlu bohatému na modrou vlnovou délku v průběhu denních pracovních hodin zlepšuje subjektivní bdělost, výkon a pocit večerní únavy.

    Studii naleznete na této adrese.

    Marc Green Phd – Noční vidění

    Článek z roku 2013

    Marc Green Phd.

    Noční vidění je významný faktor v procesu porozumění příčinám nehod, které se odehrávají za snížené viditelnosti. Zde, krátce nastiňuji nějaké základy, zhruba jaké bych očekával od svých studentů, aby je znali na konci úvodního kurzu vnímání.

    [See related articles The Invisible Pedestrian and Police Shootings.]

     

    Fotopické, mesopické a skotopické vidění

    Lidé mohou vidět v rozsahu světelné intensity v řádech milionů až jednotek. Za účelem dosažení těchto mimořádných schopností a zároveň poskytnutí dobré kontrastní sensitivity, se oko přizpůsobuje převládajícím podmínkám a změní svůj způsob fungování ve vztahu k poklesu úrovně osvětlení v průběhu dne. Každá učebnice pro začátečníky zmiňuje čípky a tyčinky, a tak se laici těchto pojmů chytnou a příliš se na ně soustředí. Fotoreceptory samotné nejsou dostatečné pro vysvětlení nočního vidění. Co více, tyčinkové vidění a noční vidění nejsou synonymem. Více důležitým pojmem je “receptivní pole”, které je základem pro všechny vizuální procesy. Kdokoli kdo se vydává za experta na vidění/percepci musí mít důkladné znalosti o receptivních polích, jejich různých typech, jejich způsobu fungování, o tom jak se mění s rozdílnými podmínkami a jak určují schopnost vidění. Nebudu se pouštět do podrobného popisování receptivních polí, protože je to příliš obsáhlé téma. Nicméně, zmíním dvě z jejich vlastností, inhibici a konvergenci.

    Jednotlivé čípky a tyčinky mají velmi podobnou sensitivitu na světlo. Oba reagují na stejný objem světla, přestože tyčinky reagují silněji. Hlavním rozdílem mezi denním a nočním viděním je inhibice a korvengemce, způsob kterým jsou fotoreceptory propojeny mezi sebou a množstvím na světlo citlivého fotopigmentu, který je k dispozici. Co více, nejvíce “nočního vidění” se děje v kombinovaném režimu čípků/tyčinek. Celková činnost oka při snížené úrovni osvětlení je lépe popsána  ve střech provozních režimech, fotopický, mesopický, skotopický. Fotopické vidění probíhá při vysokých světelných intenzitách a je charakteristický 1) čípkové receptory, 2) nízké senzitivitě na světlo, 3) vysokou ostrostí a 4) barevným viděním. Skotopické vidění probíhá při velmi nízkých světelných intenzitách a představuje 1) užití tyčinkových fotoreceptorů, 2) vysokou citlivoctí na světlo, 3) chabou ostrostí a 4) nebarevným viděním.
    Celý článek naleznete na tomto odkaze.

    Neuronový mechanismus pro exacerbace bolesti hlavy světlem

    Studie z roku 2010

    Rodrigo Noseda, Vanessa Kainz, Moshe Jakubowski, Joshua J. Gooley, Clifford B. Saper, Kathleen Digre, Rami Burstein

    Vnímání migrénové bolesti hlavy, která je zprostředkována nociceptivními signály vysílanými z tvrdé mozkové pleny do mozku, se jednoznačně zhoršuje vystavením světlu. Zde ukazujeme, že zhoršení migrénové bolesti hlavy světlem přetrvává i mezi nevidomími lidmi, u kterých přetrvává  non-image formující fotoregulaci tváří v tvář masivní degeneraci čípků/tyčinek. Používáním single-unit záznamů a sledováním nervového traktu u krys, jsme identifikovali dura(tvrdá mozková plena)-citlivé neurony v zadním thalamu, jejichž aktivita byla zřetelně regulována světlem a jejichž axony vyčnívaly extensivně přes vrstvy I skrze V ze somatosenzorické, vizuální a asociativní kůry. Těla buněk a dendritů takových dura/světlo-citlivých neuronů byly vyznačeny axony pocházejícími z gangliových buněk sítnice, převážně z vnitřně-fotosenzitivních gangliových buněk sítnice – základního vedení non-obraz-formující fotoregulace. Domníváme se, že fotoregulace migrény je vyvíjena non-obraz formujícími sítnicovými cestami, které regulují aktivitu dura-citlivých thalamokortikálních neuronů.


    Migréna je periodická, epizodická neurologická porucha charakterizovaná jako jednostranná, pulzující bolest hlavy, která je běžně spojena s celou řadou dalších symptomů (např, nevolnost, zvracení, podrážděnost, únava). Myslíme si, že bolest spojená s migrénou pochází z chemického dráždění mozkových plen, což vede k přenosu nociceptivních signálů z tvrdé pleny do mozku pomocí tzv trigeminovaskulární dráhy. Neurony prvního a druhého řádu v této dráze jsou, v tomto pořadí, senzorické neurony v trigeminální ganglie, které vyčnívají centrálně do nucleus spinalis nervi trigemini (SPV), a tvrdá mozková plena citlivé neurony v laminách I a V, které SPV které se projevují na posterior thalamus. Delší neuronální aktivace během záchvatu migrény je myšlenka k vyvolání periferní a centrální senzibilizace podél trigeminovaskulárních dráh, což vysvětluje pulzování bolesti hlavy a okolní pokožky hlavy a krku, svalů, citlivost a celotělové kožní alodynie

     

    Více o této studii na tomto odkaze.

    „Jasná světla, velký problém“ – článek Sky & telescope

    Článek z roku 2006

    J. Kelly Beatty and Rachel Thessin

    Tak jako smrt a daně, nelze popřít, že venkovní osvětlení se stalo nevyhnutelnou součástí života. Pouliční lampy lemují naše cesty, billboardy zkrášlují naše dálnice, parkoviště nákupních center jsou ozářena od soumraku do úsvitu, podniky jsou posedlé noční bezpečností a zisku-chtivé krámky oslňují jeden druhý ve snaze přebrat zákazníky konkurenci. Zbavili jsme noc tmy a tím jsme vytvořili světelné znečištění, které okrádá oblohu o hvězdy.

    Elektrická pouliční osvětlení jsou tu s námi od 1880 a netrvalo to dlouho než si nějací výrobci uvědomili visuální a úspory šetřící výhody světla směřujícího dolů na zem. V roce 1918 Holophane Blass Co. zveřejnilo úplně první návod na osvětlování silnic. S názvem Nová Éra v pouličním osvětlování. Kniha uvádí několik doporučených praktik, mezi nimi i úvahy zdravého rozumu jako že “světlo musí být zachováno nad horizontem” v další části, ruční poznámky:

    Kromě dvou základních položek, vysoce efektivních lamp a jejich účinného použití , jak již zmiňováno, je velmi důležité si uvědomit, že systém pouličního osvětlení by měl produkovat efekt, který obklopuje oči těch kteří se po ulicích pohybují “podmínkami ”pod nimiž může oko bez problému správně využívat své funkce. Jakýkoli systém, který selhává v tomto aspektu, je špatný – nehledě na to jak účinné zdroje, či jak účinné světlo může být ve vztahu s povrchem ulice či předmětů na ní. Oslnění vážně snižuje výkon oka.

    Naneštěstí téměř nikdo nedbal tohoto neopěvovaného mistra dobrých světelných postupů. Namísto toho se světelné znečištění způsobené umělým osvětlením znatelně zhoršilo v pozdním 20. století s rozšířením používání vysoce intensivních svítidel využívajících rtuťové a sodíkové výbojky, a se sociální proměnou, která má za důsledek mnohem větší počet lidí v ulicích během noci – a v pozdějších hodinách – než kdy dříve. Jak se zvýšil počet našich nočních toulek, tak se zvýšila i potřeba všudypřítomného nočního osvětlení. “decision-makers” začali přirovnávat “více světla” k “většímu bezpečí a zabezpečení”, i přesto že pro to neexistuje objektivní důkaz.

    Celý článek naleznete na této adrese.

    American Medical Association vyjádření k světelnému znečištění

    Článek z roku 2012

    Camille M. Carlisle

    Výzkumníci upozorňují na několik možných zdravotních rizik spojených s vystavením světlu v průběhu noci, mezi nimi zvýšené riziko rakoviny.

    Obvykle o světelném znečištění přemýšlím jako o problému astronomů. Kdo jiný by se zajímal o to zda je obloha tak ozářená, že není vidět Orion? (když nemohu vidět Orion, cítím se odkopnutě – ano, dokonce i v měsících kdy je v noci za horizontem). Ale tento problém má širší dosah nežli jen mou nevrlost. Boj se světelným znečištěním není pouze o viditelnosti hvězd, je to o naší vnímavosti v našem používání a redukci odpadu.

    Prvním tématem ve vztahu k lidem, kterou se dokument zabývá je světelný smog, což spoluautor Dr. Mario Motta (Tufts Medical School) nastínil pro S&T čtenáře v roce 2009. Světelný smog je poměrně častým námětem k hovoru v diskuzích o světelném znečištění, z části proto, že s přibývajícím věkem řidičů se zhoršuje jejich schopnost vyrovnat se se špatně směřovaným světlem, které se ještě rozptýlí uvnitř oka. V roce 2009 AMA schválila Mottem předloženou rezoluci o podpoře využívání plně stíněných světel, jako jsou například pouliční osvětlení s plochým dnem. Nový report znovu potvrzuje tuto rezoluci. Přesto, jsem byl překvapen při zjištění, že American Medical Association nedávno zveřejnila report s titulkem “Světelné znečištění: Nepříznivé zdravotní dopady nočního osvětlení.” Jedná se o přehled několika dostupných výzkumů zabývajících se vlivem nočního osvětlení na člověka; nejedná se o nový výzkum provedený AMA, i když většina zvažovaných důsledků vyplývá z autorovi vlastní práce. Report má veliký záběr, ale není jasné jaký vliv nakonec bude tento přehled mít.

    Zrakový vědec Gary Rubin (University College London) souhlasí se znepokojeními zmíněnými v reportu, říká že závěry jsou “vyvážené, dobře odůvodněné a důkladně prozkoumané.” Oslnění – na rozdíl od “diskomfortního oslnění”, který se u každého člověka liší – je jistě problém pro řidiče, říká s tím, že někteří pacienti katarakta měli druhou operaci na výměnu své nové nitrooční čočky za jiný druh, který způsobuje menší noční oslnění. A jak mnoho z nás ví ze své zkušenosti, moderní halogenové a LED světlomety mohou z nočního řízení udělat čiré utrpení. (Nemohu ani vypovědět kolikrát jsem musel odvrátit zrak od  jasných namodralých světlometů blížícího se auta a pomyslel jsem si se zžíravou blahosklonností, “je to opravdu nutné?”) Destruktivní efekt světla bohatého na modrou vlnovou délku na molekuly rhodopsinu (a.k.a. “visual purple”) na sítnici je to co činí tato světla tak bolestivá.

    Celý článek naleznete zde.

    Světlo senzitivní čípky

    The Color-Sensitive Cones

    In 1965 came experimental confirmation of a long expected result – there are three types of color-sensitive cones in the retina of the human eye, corresponding roughly to red, green, and blue sensitive detectors.

    colcon

    Více naleznete zde.

    Zrak

    Článek z roku 2011

    Zdroj michaeldmann.net

    Fotorecepce je obzvláště důležitý smysl pro mnoho primátů, včetně člověka, ale není to unikum primátů ani savců. Dokonce měkkýši mají fotoreceptory, ale jeden by se mohl ptát zdali staví zrak na stejnou úroveň, tak jako to máme my. Většina objektů odráží světlo, a protože světlo putuje vysokou rychlostí, je možné takřka okamžitě stanovit jejich tvar, velikost, pozici, rychlost a směr pohybu. Světelné paprsky vycházející z objektu jsou shromažďovány a koncentrovány na řadě fotoreceptorů. Aktivity generované světlem v různých fotoreceptorech interagují za účelem produkce dvou-dimenzionální reprezentace objektu, který je přenesen do mozku. Mozek poté rekonstruuje trojrozměrnou reprezentaci použitím informací získaných ze dvou očí. Výsledný produkt této aktivity vizuálního systému jsou vjemy, které reprezentují objekt a jeho okolí. Tyto vjemy mohou být vodítkem našeho bezprostředního chování , nebo mohou být uloženy pro budoucí použití . Vizuální vjemy obsahují velké množství informací , a pochopení těchto složitých jevů není jednoduchou záležitostí . Nejlepší místo, kde začít studovat zrak je na oku samotném.

    Fig. 7-1. A section through the human eye illustrating the major structures. (Walls GL: The Vertebrate Eye and its Adaptive Radiations. New York, Hafner, 1967)

    Obrázek 7-1 znázorňuje příčný řez lidským okem. Skládá se ze dvou komor vyplněných tekutinou oddělených transparentní strukturou, čočkou. Téměř celé oko je pokryto tuhým, vláknitým povlakem zvaným skléra, který je vpředu upraven pro vytvoření transparentní rohovky. Lidská rohovka má asi 12 mm průměr, o tloušťce přibližně 0,5 mm ve středu a 0,75 až 1 mm tlusté na okraji, a je vyrobena ze stejné kolagenní pojivové tkáně, jako je skléra, ale vlákna rohovky jsou orientována v paralelním seskupení, které umožňuje světlu průchod s minimálním rozptylem, zatímco vlákna bělma jsou seřazena náhodně a světelné paprsky jsou při průniku rozptýleny. Výsledkem je, že světlo přes rohovku prochází snadno, na rozdíl od  skléry. Vnitřek skléry v zadních dvou třetinách ohraničují dvě membrány: cévnatky, pigmentová vrstva obsahující cévní zásobení pro oční bulvy, jakož i mechanismus pro udržení integrity fotoreceptorů, a sítnice, která obsahuje fotoreceptory a další nervové elementy nezbytné pro náš vizuální proces. Jemnou strukturou sítnice se budeme zaobírat podrobně později.

    Lidská čočka je asi 11 mm široká v průměru, 3,5 mm silná ve svém nejširším místě a je zavěšena na místě zonuly, štíhlými vlákny které se připojují k předku sítnice. Sada hladkých svalových vláken, ciliární sval, leží mezi ciliárním výrůstkem a bělmem. Těsně před čočkou je pigmentová struktura zvaná duhovka, která je stejně jako membrána na některých fotoaparátech v tom, že má díru v centru s variabilitou průměru, zornice. Zornice je obklopena dvěma sadami svalů, ten, který se točí kolem otvoru, svěrač zornice, a ten, který běží radiálně z ní, dilatátor zornice.

    Přední komora oka je vyplněna komorovou vodou, vodnatou kapalinou s nízkým obsahem bílkovin, která je vytvořena z plazmy. Sklivec obsahuje rosolovitou látku, sklivec a komorový sklivec. U mnoha lidí sklivec není zcela jasný, ale obsahuje částice, které nejsou průhledné. Tento materiál může být statický, nebo se může pohybovat, produkujíce „skvrny před očima,“ plovoucí druh se nazývá „floaters“.

    Celý článek naleznete zde.

    REPORT ČTVRTÉHO SJEZDU RADY PRO VĚDU A VEŘEJNÉ ZDRAVÍ

    Světelné znečištění: Nepříznivé účinky nočního osvětlení na zdraví

    David Blask, PhD, MD (Tulane University School of Medicine); George Brainard, PhD (Jefferson Medical College); Ronald Gibbons, PhD (Virginia Tech); Steven Lockley, PhD (Brigham and Women’s Hospital, Harvard Medical School); Richard Stevens, PhD (University Connecticut Health Center); and Mario Motta, MD (CSAPH, Tufts Medical School).

    SHRNUTÍ

    Cíl.
    Posoudit vliv umělého osvětlení na lidské zdraví, primárně skrze narušení cirkadiánních biologických rytmů, či spánku, stejně tak vliv světlometů, nočních režimů svícení a oslnění na bezpečnost řízení. Obavy spojené s cenami energií, vliv na zvěř a rostlinstvo, i otázky estetiky jsou lehce nastíněny.

    Metody.
    Byly vybrány anglicky psané zprávy zabývající se lidmi z PubMed vyhledávače literatury od 1995 do Března 2012 za užití MeSH termínů „cirkadiánní/biologické hodiny/rytmy“,“chronobiology/porucha“,“fotoperioda“,“světlo/svícení“,“spánek“,“pracovní rozvrh“, nebo „adaptace“,kombinované s pojmy „fysiologie“,“melatonin“,“nepříznivé vlivy/toxicita“,“pathofysiologie“,“neoplasm“,“epidemiologie/etiologie“,“duševní poruchy“,“energie metabolismu“ a „genová exprese“. Další články byly identifikovány manuální kontrolou referencí citovaných v těchto publikacích; další byly dodány experty v oboru, kteří přispěli k této zprávě (viz. poděkování)

    Výsledky.
    Biologická adaptace na slunce se vyvíjela po miliony let. Možnost uměle potlačit přirozený cyklus světla a tmy je nedávná událost a představuje člověkem vyvinutý self-experiment vlivu vystavení se narůstající intenzitě světla v průběhu noci jak lidská společnost získala technologie a expanzi průmyslu. Kromě resetování cirkadiánního budiče, světlo také stimuluje další neuroendokrinní a neurobehaviorální reakce, včetně potlačení vylučování melatoninu z šišinky, čímž dochází ke zlepšení pozornosti a výkonu. Nízká hladina osvětlení v modrém, či bílém fluorescentním spektru narušuje sekreci melatoninu. Prvotní lidská obava spojená s nočním svícením zahrnuje oslnění (které ovlivňuje řízení a bezpečnost chodců) a několik zdravotních rizik. Mezi ty dlouhodobější patří potenciální karcinogenní účinky spojené s potlačováním melatoninu, zvláště pak rakovina prsu. Dalšími nemocemi,které mohou být zhoršeny narušením cirkadiánních rytmů jsou obezita, diabetes, deprese a náladovost a reprodukční problémy.

    Závěr.
    Přirozený 24 hodinový cyklus světla a tmy napomáhá dosažení precizního vyrovnání cirkadiánních biologických rytmů, hlavní aktivaci centrálního nervového systému a různých biologických buněčných procesů, a strhávání uvolňování melatoninu z šišinky. Pronikající užívání nočního osvětlení narušuje tyto endogenní procesy a vytváří potenciálně zdraví škodlivé efekty a/nebo nebezpečné situace s různými stupni škodlivosti. Započítává se i vytváření záře u silnic,pozemků a dalších umělých zdrojů světla, které mohou vytvořit nebezpečné jízdní podmínky, speciálně pro starší řidiče. Více přímých zdravotních efektů nočního svícení mohou připadat na vrub narušení spánkového-vstávajícího cyklu a potlačení uvolňování melatoninu. Dokonce i nízká intensita nočního světla má schopnost potlačení vyplavování melatoninu. V několika laboratorních testech s rakovinou, melatonin sloužil jako oběžný protirakovinový signál a potlačoval růst tumoru. Pár epidemiologických studií podporují hypotézu, že noční svícení a/nebo repetitivní narušování cirkadiánního rytmu zvyšuje risk rakoviny; nejvíce pozornosti v této oblasti bylo věnováno rakovině prsu. Další informace jsou zapotřebí pro ověření vztahovou roli spánku vůči období tmy u určitých onemocnění, nebo nosičích na mediátorech určitých chronických onemocnění, nebo stavech včetně obezity. Díky všudypřítomnému vystavení světlu v nevhodných časech ve vztahu s endogenními cirkadiánními rytmy, existuje potřeba pro multidisiplinární výzkum týkající se pracovní veřejného vystavení světlu v noci, risk rakoviny a efekt na různé chronické onemocnění.

    Action of the AMA House of Delegates 2012 Annual Meeting: Council on Science and Public Health Report 4 Recommendations Adopted as Amended, and Remainder of Report filed.

    REPORT OF THE COUNCIL ON SCIENCE AND PUBLIC HEALTH CSAPH Report

    INTRODUCTION

    Current AMA Policy H-135.937 (AMA Policy Database) advocates for light pollution control and reduced glare from (electric) artifical light sources to both protect public safety and conserve energy. Lighting the night has become a necessity in many areas of the world to enhance commerce, promote social activity, and enhance public safety. However, an emerging consensus has come to acknowledge the effects of widespread nighttime artificial lighting, including the: 1) impact of artificial lighting on human health, primarily through disruption of circadian biological rhythms or sleep; 2) intersection of ocular physiology, vehicle headlamps, nighttime lighting schemes, and harmful glare; 3) energy cost of wasted and unnecessary electric light; and 4) impact of novel light at night on wildlife and vegetation. In addition to these health and environmental effects, an esthetic deficit is apparent with the progressive loss of the starry night sky and interference with astronomical observations. With the assistance of experts in the field, this report evaluates the effects of pervasive nighttime lighting on human health and performance. Concerns related to energy cost, effects on wildlife and vegetation, and esthetics are also briefly noted.

    METHODS

    English-language reports in humans were selected from a PubMed search of the literature from 1995 to March 2012 using the MeSH terms “circadian/biological clocks/rhythm,” “chronobiology/disorders,” “photoperiod,” “light/lighting” “sleep,” “work schedule,” or “adaptation,” combined with the terms “physiology,” “melatonin,” “adverse effects/toxicity,” “pathophysiology,” “neoplasm,” “epidemiology/etiology,” “mental disorders,” “energy metabolism,” and “gene expression.” Additional articles were identified by manual review of the references cited in these publications; others were supplied by experts in the field who contributed to this report (see Acknowledgement).

    LIGHT AND HUMAN PHYSIOLOGY

    The solar cycle of light and dark provides the essential basis for life on Earth. Adaptation to the solar cycle has resulted in fundamental molecular and genetic endogenous processes in virtually all life forms that are aligned with an approximately 24-hour period (circadian biological rhythm). The circadian genetic clock mechanism is intimately involved in many, if not most, facets of cellular and organismal function.1 Although the circadian system spontaneously generates near-24- hour rhythms, this master clock must be reset daily by the light-dark cycle to maintain proper temporal alignment with the environment. In humans and other mammals, this daily entrainment is achieved primarily by novel photoreceptors that project directly to the site of the circadian clock (suprachiasmatic nuclei (SCN) of the hypothalamus). 2-5 The tandem development of an endogenous rhythm sensitive to light presumably evolved to allow for precise 24-hour regulation of rest and activity, and for adapting to seasonal changes in night-length, while maintaining the advantages of an underlying physiology that anticipates day and night. Understanding the molecular and physiological basis of endogenous rhythms, how light information is communicated, and the health implications of disruptions to this system are topics of intensive study.

    ELECTRIC LIGHTING AND HUMAN HEALTH

    Biological adaptation to the sun has evolved over billions of years. The power to artificially override the natural cycle of light and dark is a recent event and represents a man-made self- experiment on the effects of exposure to increasingly bright light during the night as human societies acquire technology and expand industry. At the same time, increasing numbers of people work inside buildings under electric lighting both night and day. Artificial lighting is substantially dimmer than sunlight and provides a very different spectral irradiance. Sunlight is strong at all visible wavelengths, peaking in the yellow region, whereas electric lighting has either extreme characteristic wavelength peaks (fluorescent) or exhibits a monotonic increase in irradiance as wavelength lengthens (incandescent). In contrast to outdoor lighting conditions, much of the modern world now lives and works in relatively dim light throughout the day in isolation from the sun, with often poor contrast between night and day, even for those who live and work in sunny environments.6

    Extensive nighttime lighting is required for contemporary society and commerce. Therefore, it is imperative to evaluate the unintended adverse health consequences of electric lighting practices in the human environment, and determine their physiological bases so that effective interventions can be developed to mitigate harmful effects of suboptimal light exposure. For example, engineers have already developed less disruptive night lighting technologies, and continued progress in this area is anticipated. That such technologies exist, however, does not guarantee that they will be purchased, installed and properly implemented. The medical community and public can take the lead on advocating a healthier environment, as illustrated by recent changes in public smoking policies worldwide. As the research on the biology of circadian rhythms has advanced, the range of potential disease connections due to disrupted circadian rhythms and sleep has expanded.

    Biological Impact of Light on Human Physiology

    Light is the most powerful stimulus for regulating human circadian rhythms and is the major environmental time cue for synchronizing the circadian clock. In addition to resetting the circadian pacemaker, light also stimulates additional neuroendocrine and neurobehavioral responses, including suppression of melatonin release from the pineal gland, directly alerting the brain, and improving alertness and performance. 7-9 Melatonin is one of the most studied biomarkers of the human physiological response to light.10 This substance is the biochemical correlate of darkness and is only produced at night, regardless of whether an organism is day-active (diurnal) or night-active (nocturnal). Conceptually, melatonin provides an internal representation of the environmental photoperiod, specifically night-length. The synthesis and timing of melatonin production requires an afferent signal from the SCN. Ablation of this pathway, which occurs in some patients from upper cervical spinal damage, completely abolishes melatonin production. Certain other circadian rhythms (e.g., cortisol, body temperature, sleep-wake cycles) do not depend on this pathway and persist if the SCN pathway is damaged. Light is not required to generate circadian rhythms or pineal melatonin production. In the absence of a light-dark cycle (e.g., totally blind individuals), the circadian pacemaker generates rhythms close to, but not exactly a 24-hour periodicity, reflecting the timing of processes under SCN control.2 However, as previously noted, the timing of SCN rhythms and consequently the rhythms controlled by the circadian clock are affected by light, and require daily exposure to the light-dark cycle to be synchronized with the 24-hour day. When light information fails to reach the SCN to synchronize the clock and its outputs, the pacemaker reverts to its endogenous non-24-hour period (range 23.7-25.0 h). Consequently, the timing of physiology and behavior that is controlled by the circadian system, for example the sleep-wake cycle, alertness and performance patterns, the core body temperature rhythm, and melatonin and cortisol production, becomes desynchronized from the 24-hour day.2 The resultant clinical disorder is termed “non-24-hour sleep-wake disorder” and is characterized by alternating episodes of restful sleep, followed by poor night-time sleep and excessive day-time napping, as the non-24- hour circadian pacemaker cycles in and out of phase with the 24-hour social day.11 Another effect of light exposure at night is the immediate suppression of melatonin production. Under natural conditions, organisms would never be exposed to light during the night in substantial amounts and would not experience melatonin suppression. Electric light, however, efficiently suppresses melatonin at intensities commonly experienced in the home at night.12

    Measures of Illumination

    Luminous flux is the measure of the perceived power of light. The lumen is the standard international unit of luminous flux, a measure of the total “amount” of visible light emitted by a source, while illumination is a measure of how much luminous flux is spread over a given area (intensity of illumination). One lux is equal to one lumen/m2. Luminous flux measurements take into account the fact that the human eye and visual system is more sensitive to some wavelengths than others. The peak luminosity function is in the green spectral region; white light sources produce far fewer lumens. To provide some perspective, the illuminance associated with a full moon is less than 1 lux, versus 50 lux for a typically incandescent lit family room, 80 lux in a narrower hallway, 325-500 lux for office lighting, 1,000 lux for an overcast day, and 32,000-130,000 lux for direct sunlight. Initially it was thought that bright light of at least 2,500-20,000 lux was needed to suppress nighttime melatonin secretion or phase shift the melatonin rhythm (as in jet lag) in humans. 13-15 It is now established that when exposure of the human eye is carefully controlled, illuminance as low as 5−17 lux of monochromatic green light or 100 lux of broadband white light can significantly suppress melatonin in normal human volunteers. 12,16-18 Similarly, circadian phase shifts of the melatonin rhythm can be evoked with an illuminance of 5 lux of monochromatic blue light or

    Ocular Physiology Mediating Photic Effects

    Factors that alter the amount and spectral quality of light reaching the retina include gaze behavior relative to a light source, age (of the ocular lens), and pupillary dilation. Once a light stimulus reaches the retina, physiology within the retina and within the nervous system determines the capacity of the stimulus to evoke circadian, neuroendocrine or neurobehavioral responses. This physiology includes: 1) the sensitivity of the operative photopigments and photoreceptors; 2) location of these photoreceptors within the retina; 3) the ability of the nervous system to integrate photic stimuli spatially and temporally; and, 4) the state of photoreceptor adaptation. In particular, both short and long-term photoreceptor adaptation can significantly modify the biological and behavioral responses to light and acutely suppress melatonin in humans.22 For example, a full week of daytime exposure to bright light (by daylight and/or indoor light boxes at ~ 5,000 lux) or a three-day period of exposure to moderate indoor lighting (200 lux) reduces an individual’s sensitivity to light suppression of nighttime melatonin compared with exposure to dim indoor lighting (0.5 lux); similar dim light conditions also enhance circadian phase shifting.23-25

    Two hours of exposure to 18 lux of white incandescent light versus full dark exposure in a single evening modifies the sensitivity of an individual for light-induced melatonin suppression later that same night.26 Hence, photoreceptor adaptation, like the other ocular and neural elements noted above, can significantly modify the biological and behavioral responses to light. 16

    In general, photobiological responses to light are not all-or-none phenomena. In the case of acutely suppressing high nighttime levels of melatonin or phase-shifting the entire melatonin rhythm, light works in a dose-response fashion. Once threshold is exceeded, increasing irradiances of light elicit increasing acute plasma melatonin suppression or longer-term phase-shifts of the melatonin rhythm in healthy individuals. 16,18,27 All humans, however, are not equally sensitive to light; significant individual differences exist in sensitivity to light for both neuroendocrine and circadian regulation.16,18 For a detailed description of the molecular and cellular basis for how photoreceptive input regulates circadian and neuroendocrine system function, see the Addendum.

    HUMAN CONCERNS-DISABILITY AND DISCOMFORT GLARE

    Glare from nighttime lighting can create hazards ranging from discomfort to frank visual disability. Disability glare has been fairly well-defined based on the physiology of the human eye and behavior of light as it enters the ocular media. Discomfort glare is less well-defined and more subjective as it is not based on a physical response per se but rather a psychological response. Accordingly, the respective bases of (and research into) these two responses are fundamentally different.

    Disability Glare

    Disability glare is unwanted and poorly directed light that temporarily blinds, causes poor vision by decreasing contrast, and creates an unsafe viewing condition, especially at night, by limiting the ability of the person to see. There are natural causes of disability glare, such as solar glare at sunset on a dirty windshield which can be lessened by cleaning the windshield. Unfortunately, nighttime glare while driving is not easily remedied. It is caused by the misapplication of luminaires that comprise the lighting design which are generally overly bright and unshielded, and/or sources of poorly directed light that enters the eye and scatters among ocular structures resulting in diminished contrast and impeded vision. Such effects dramatically worsen as the human eye ages, contributing to poor night vision and difficulty in driving at night for older drivers. Disability glare is caused by light scatter from ocular media.28 As light enters the eye, it collides with cornea, lens, and vitreous humor, scattering photons and casting a veil of light across the retina29-31 (see Figure 1). The veil of light reduces the contrast of the object that the driver is trying to see, having the same effect as increasing the background luminance of the object. This veiling light is represented by the term veiling luminance. Veiling luminance is directly related to the illuminance of the light source and inversely related to the square of the angle of eccentricity of the light source with an age dependent multiplier across the entire equation.28 This means that the disability from a light source is lessened the farther the source is from the line of sight.α α As an example, high mast lighting systems where the roadway lighting is over 100 feet in the air have significantly less glare than traditional systems, which are typically located 30−50 feet in the air. Because of Accordingly, proper design techniques and consideration for the glare caused by lighting systems need to be considered. One of the primary difficulties, especially for roadways, is that the lighting is not governed by a single jurisdiction. Roadway lighting may be designed properly and provide a low level of glare; however lighting can emanate from adjacent properties, spilling out into the roadway thus affecting the driver and overall performance and suitability of a lighting system. Control over all environmental sources of nighttime lighting is therefore critical for the overall control of disability glare.

    Discomfort Glare

    Discomfort glare is less well defined but emanates from a glare source that causes the observer to feel uncomfortable. The definition of discomfort is not precise, and some research has shown that a person’s response to a glare source is based more on his/her emotional state than on the light source itself. Discomfort glare may be based primarily on the observer’s light adaptation level, the size, number, luminance and location of the light sources in the scene. 32

    Both overhead roadway lighting and opposing headlamps are involved with discomfort glare in the driver. A numerical rating scale based on the dynamic nature of glare in simulations is available to measure the discomfort level experienced by drivers (Appendix). 33 The overall impact of discomfort glare on fatigue and driver safety remains an issue.

    Lighting and Glare. Both discomfort and disability glare have specific impacts on the user in the nighttime environment. Research has shown that both of these glare effects occur simultaneously. Research also shows that the effects of the glare are cumulative, meaning that the glare from two light sources is the sum of the glare from the individual light sources. As a result, every light source within the field of view has an impact on the comfort and visual capability of the driver.

    Overhead lighting

    For overhead roadway lighting, design standards include a methodology for controlling the disability glare through a ratio of the eye adaptation luminance to the veiling luminance caused by the light source. As the veiling luminance is related to the illuminance the light source produces at the eye, a roadway luminaire that directs light horizontally has a much greater effect on the driver than a light source that cuts off the horizontal light. A trend towards flat glass luminaires, which provide a cut off of light at horizontal angles, provides a lower level of both disability and discomfort glare.

    Decorative luminaires (e.g., acorn or drop lens) have a high level of horizontal light and typically are used in areas where pedestrians are the primary roadway users. The horizontal light in this situation is useful for facial recognition of a pedestrian, but it limits the driver’s ability to perceive other objects in the roadway. As a result, many cities are designing and installing two lighting systems, one for the pedestrian and one for the roadway. Luminaires employing solid state technologies and light-emitting diodes (LED) provide light from an array of small sources rather than a single large source. These designs either rely on each small source to provide a component of the light distribution, or the components of the lighting array provide individual luminating fields of the light distribution. In the first instance, the arrays are the inverse squared relationship, a high mast system reduces glare by 75% compared with a traditional system. typically flat and have an optic to provide the light distribution; if a single LED fails, the others still provide the light distribution. In the second method, the components of the array are aimed to different areas of the beam distribution. This approach typically results in light aimed at the driver and pedestrians causing a higher glare impact. The other issue with the multiple sources used in LED luminaires is that each of the sources typically has a very high luminance itself as the source is very small and very bright; in the absence of sufficient diffusion, they cause significant glare. Accordingly, solid state lighting systems typically have a higher glare impact than traditional sources.

    The final issue with glare from overhead lighting is the cyclic nature of the impact. As drivers course along a roadway, they pass from one luminaire to another. The glare experience increases as they approach the luminaire and then diminishes as they pass beyond. While typically not an issue for disability glare, this repetitive process can cause discomfort and fatigue. 34

    Opposing vehicle headlamps

    Vehicle headlamps are aimed at the opposing driver eye level resulting in very high ocular illuminance and significant disability glare. The impact of opposing headlamps on the ability of the oncoming driver to observe beyond the headlamps is significant. For example, the visibility of a pedestrian standing behind a vehicle can be reduced by as much as 50%. 35

    In order to minimize the glare impact, headlamps are designed with lower left side light intensity than the right side. This reduces the glare to an opposing vehicle but does not eliminate it. New technologies such as turning headlamps and headlamps that hide part of the headlamp beam when a vehicle passes are possible solutions for this issue. With the advent of high intensity discharge Xenon headlamps and LED-based technologies, the glare issue has become more serious. While the intensity towards a driver is limited, the small but brighter source generates a much higher impression of glare than traditional technologies. These “blue” headlamp sources have a higher complaint rate for glare than for any other light source.

    Effects of Lighting Design on Traffic Accidents

    Adult, and especially elderly drivers, experience increased glare sensitivity, and elderly drivers may not be able to sufficiently fulfill the criteria for night driving ability because of contrast and glare sensitivity.

    Prospective studies indicate that reduction in the useful field of view, visual field loss, and glare sensitivity increase crash risk in older drivers.37,38 Crash risk begins to increase around age 50 years of age and continues to increase with aging. 39 No studies have explicitly compared traffic accident rates under different highway lighting conditions.

    HEALTH EFFECTS OF DISRUPTED CIRCADIAN RHYTHMS

    Epidemiological studies are a critical component of the evidence base required to assess whether or not light exposure at night affects disease risk, including cancer. These studies, however, are necessarily observational and can rarely provide mechanistic understanding of the associations observed. Carefully designed and controlled basic laboratory studies in experimental animal models have the potential to provide the empiric support for a causal nexus between light exposure at night and biological/health effects and to help establish plausible mechanisms. One area of considerable study on the possible effects of nighttime light exposure involves cancer.

    CANCER

    Light at Night, Melatonin and Circadian Influences on Carcinogenesis Experimental Evidence. The majority of earlier studies in experimental models of either spontaneous or chemically-induced mammary carcinogenesis in mice and rats demonstrated an accelerated onset of mammary tumor development accompanied by increased tumor incidence and number in animals exposed to constant bright fluorescent light during the night as compared with control animals maintained on a strict 12 hours light/12 hours dark cycle. 40-51

    More recent work has focused on the ability of light at night to promote the growth progression and metabolism in human breast cancer xenografts. Nocturnal melatonin suppresses the growth of both estrogen receptor negative (ER-) and estrogen receptor positive (ER+) human breast cancer xenografts; the essential polyunsaturated fatty acid, linoleic acid is necessary for the growth of such (ER-) tumors, and its metabolism can be used as a biomarker of cellular growth. 52-55 Exposure of rats with such cancer xenografts to increasing intensities of white, fluorescent polychromatic light during the 12 hour dark phase of each daily cycle results in a dose-dependent suppression of peak nocturnal serum melatonin levels and a corresponding marked increase in tumor metabolism of linoleic acid and the rate of tumor growth. Exposure to even the very dimmest intensity of light during the night (0.2 lux) suppressed the nocturnal peak of circulating melatonin by 65% and was associated with marked stimulation in the rates of tumor growth and linoleic acid metabolic activity. In this model, measurable effects on xenograft growth and linoleic acid metabolism were apparent with 15% suppression in nocturnal melatonin levels.

    The ability of light exposure at night to stimulate tumor growth (including dim exposures) has been replicated in rat hepatoma models. 54,56-58 The reverse also is true; gradually restoring circulating melatonin by reducing initial exposure to light at night (24.5 lux) is accompanied by a marked reduction in tumor growth and linoleic acid metabolic activity to baseline rates in the breast cancer and hepatoma models. 59

    The important role of melatonin as a nocturnal anticancer signal is further supported by the growth responses of human breast cancer xenografts perfused with human whole blood collected from young, healthy premenopausal female subjects exposed to complete darkness at night (e.g., high melatonin), compared with xenografts that were perfused with blood collected from the same subjects during the daytime (e.g., low melatonin).54 The growth of xenografts perfused with blood collected during the dark was markedly reduced. Addition of a physiological nocturnal concentration of melatonin to blood collected from light-treated subjects restored the tumor inhibitory activity to a level comparable to that observed in the melatonin-rich blood collected at night during total darkness. Moreover, the addition of a melatonin receptor antagonist to the blood collected during darkness (i.e., high melatonin) eliminated the ability of the blood to inhibit the growth and metabolic activity of perfused tumors. Some evidence also exists that circadian disruption by chronic phase advancement (e.g., simulating jet lag) may increase cancer growth in laboratory animals. 60,61 Potential Anticancer Mechanisms of Melatonin

    The preponderance of experimental evidence supports the hypothesis that under the conditions of complete darkness, high circulating levels of melatonin during the night not only provide a potent circadian anticancer signal to established cancer cells but help protect normal cells from the initiation of the carcinogenic process in the first place.62,63 It has been postulated that disruption in the phasing/timing of the central circadian pacemaker in the SCN, in general, and the suppression of circadian nocturnal production of melatonin, in particular, by light at night, may be an important biological explanation for the observed epidemiological associations of cancer risk and surrogates for nocturnal light exposure (such as night shift work, blindness, reported hours of sleep, etc.) (see below).64

    Melatonin exerts several cellular effects that may be relevant in this regard. It exhibits antiproliferative and antioxidant properties, modulates both cellular and humoral responses, and regulates epigenetic responses.65-67 Melatonin also may play a role in cancer cell apoptosis and in inhibiting tumor angiogenesis.68,69

    Human Studies

    While the experimental evidence from rodent cancer models links disruption of circadian rhythms and circulating melatonin concentrations (inversely) with progression of disease, the human evidence is indirect and based on epidemiological studies. Breast cancer has received the most study.

    The hypothesis that the increasing use of electricity to light the night might be related to the high breast cancer risk in the industrialized world, and the increasing incidence and mortality in the developing world was first articulated in 1987.70 Potential pathways include suppression of the normal nocturnal rise in circulating melatonin and circadian gene function. 54,71,72 Conceptually, this theory would predict that non-day shift work would raise risk, blind women would be at lower risk, reported sleep duration (as a surrogate for hours of dark) would be inversely associated with risk, and population nighttime light level would co-distribute with breast cancer incidence worldwide.72,73 Only the first hypothesis has been systematically evaluated. Based on studies of non-day shift occupation and cancer (mostly breast cancer) published through 2007, the International Agency for Research on Cancer (IARC) concluded “shift-work that involves circadian disruption is probably carcinogenic to humans” (Recommendation Level 2A).74 A detailed review of the individual studies supporting this conclusion is available.75

    Since the IARC evaluation was conducted, several new studies of breast cancer and nighttime light have been published with mixed results.76-79 Two found no significant association between shift work and risk of breast cancer.76,77 A large case-control study of nurses in Norway78 found a significantly elevated risk in subjects with a history of regularly working five or more consecutive nights between days off, and another found that as the type of shift (e.g., evening, night, rotating) became more disruptive, the risk increased.79,80 In the Nurses Health Study cohort, increased urinary excretion of melatonin metabolites also was associated with a lower risk of breast cancer.81

    Each of these studies has strengths and limitations common to epidemiology, particularly in exposure assessment and appropriate comparison groups (e.g., no woman in the modern world is unexposed to light-at-night, but quantifying that exposure is difficult). Although shiftwork represents the most extreme example of exposure to light at night and circadian disruption, perturbation of circadian rhythms and the melatonin signal is also experienced by nonshift workers with a normal sleep/wake-cycle.12 Anyone exposing themselves to light after dusk or before dawn is overriding the natural light-dark exposure pattern as noted in the earlier discussion on measures of illumination.

    After lights out for bedtime, it is not yet clear whether the ambient background light from weak sources in the bedroom or outside light coming through the window could influence the circadian system; a brief exposure at these levels may not have a detectable impact in a laboratory setting, although long-term chronic exposure might. Four case-control studies have now reported an association of some aspect of nighttime light level in the bedroom with breast cancer risk. 82-85 The elevated risk estimate was statistically significant in two of them.83,85 As case-control designs, in addition to the limitation of recall error, there is also the potentially significant limitation of recall bias.

    Despite the difficulty of gathering reliable information on bedroom light level at night, the possibility that even a very low luminance over a long period of time might have an impact is important. The lower limit of light intensity that could, over a long time period, affect the circadian system is not established. In the modern world few people sleep in total darkness. When eyelids are shut during sleep, only very bright light can penetrate to lower melatonin and only in some individuals. 86 Frequent awakenings with low level light exposure in the bedroom and certain nighttime activities (e.g., bathroom visits) may disrupt the circadian system, but any related health effects are unknown.87

    Other Cancers

    Light-at-night and circadian disruptions have been suggested to play a role in other cancers including endometrial, ovarian, prostate, colorectal, and non-Hodgkins lymphoma but evidence comparable to that obtained for breast cancer has not yet been developed.88 On the other hand, engaging in night shift work may protect against skin cancer and cutaneous melanoma.89

    Other Diseases

    Obesity, Diabetes, and Metabolic Syndrome. The modern world has an epidemic of obesity and diabetes that may be influenced by lack of sleep, lack of dark, and/or circadian disruption.90 Nonday shift workers have a higher incidence of diabetes and obesity.91 Epidemiological studies also show associations of reported sleep duration and risk of obesity and diabetes.92 Circadian disruption may be a common mechanism for these outcomes and potential links between the circadian rhythm and metabolism. 93-95

    Other Disorders. Although in the early stage of development, emerging evidence suggests that other chronic conditions also may be exacerbated by light at night exposure and ongoing disruption of circadian rhythms, including depression and mood disorders, gastrointestinal and digestive problems, and reproductive functions.88

    DARK VERSUS SLEEP

    The circadian rhythm and sleep are intimately related but not the same thing. Adequate daily sleep is required for maintenance of cognitive function and for a vast array of other capabilities that are only partially understood. Sleep is not required to synchronize the endogenous circadian rhythm, whereas a stable 24-hour light-dark cycle is required. The epidemiological and laboratory research on sleep and health cannot entirely separate effects of sleep duration from duration of exposure to dark, because the sleep-wake cycle partitions light-dark exposure to the SCN and pineal gland. 96

    The distinction is important because a requirement for a daily and lengthy period of dark to maintain optimal circadian health has different implications than a requirement that one must be asleep during this entire period of dark; many individuals normally experience a wakeful episode in the middle of a dark night.87

    Light during the night will disrupt circadian function as well as sleep, and the health consequences of short sleep and of chronic circadian disruption are being intensively investigated. 97 A growing number of observational and clinical studies on sleep and metabolism suggest short sleep periods have substantial harmful effects on health; however, it is not yet clear that sleep and dark have been entirely disentangled in these studies.97,98 For example, in one study, sleep duration (verified by polysomnography) was associated with morning blood levels of leptin, a hormone that plays a key role in energy expenditure and appetite. 99 However, the duration of typical sleep reported by each subject was more strongly associated with leptin concentrations. Mean verified sleep was 6.2 hours, whereas mean reported sleep was 7.2 hours. Reported “sleep duration” probably reflects the time from when a person turns out their light for bed and falls asleep and when they get up in the morning (i.e., actual hours of dark exposure). An important question is to determine what portion of the health effects of dark disruption is due to sleep disruption and what portion is due directly to circadian impact of electric light intrusion on the dark of night.

    Media use at night (i.e., televisions, computer monitors, cell phone screens) negatively affects the sleep patterns of children and adolescents and suppresses melatonin concentrations. 100-102 The American Academy of Pediatrics recommends removing televisions and computers from bedrooms to assist in limiting total “screen time” on a daily basis. 101 This action also may help in improving sleep patterns.

    ENERGY COST

    Electric lighting accounts for about 19% of electricity consumption worldwide and costs about $360 billion.103 Much of the light that is produced is wasted, for example, by radiating light into space away from the task or environment intended to be illuminated. Estimates of how much is wasted vary; one estimate from the International Dark-Sky Association is 30% in the United States.104 Such a percentage worldwide would account for an annual cost of about $100 billion.

    ENVIRONMENTAL ISSUES

    Although not directly under the purview of human health and disease, the following considerations are indirectly related to human well-being.

    Esthetics

    The Milky Way is no longer visible to the majority of people in the modern world. As societies have increasingly used electricity to light the night, it has become difficult to see more than a few of the innumerable stars from Earth’s surface.105 This has been carefully documented in a cover story by National Geographic Magazine in November 2008, which includes extensive visual documentation on its website.106 Though the major impact of electric light at night is in major metropolitan areas, even the once pristine nights of the U.S. National Parks are beginning to be degraded, more rapidly in the East but also in parks in the West as well.107

    Impact on Wildlife

    Life on the planet has evolved to accommodate the 24-hour solar cycle of light and dark. Human imposition of light at night and disruption of the natural dark-light cycle represents a dramatic change to the environment. 108 Study of the effects of light at night on animal and plant life is in the early stages, but the entire spectrum of life, including animal, plant, insect, and aquatic species, may be affected.

    About 30% of all vertebrate species and 60% of invertebrate species on Earth are nocturnal and depend on dark for foraging and mating.108 Documented wildlife destruction by light at night has been evident in bird species, which fly into lit buildings at night in enormous numbers when migrating, and in the disruption of migration and breeding cycles in amphibians. 108-111 The most studied case in reptiles involves sea turtle hatchlings on the coast of Florida, which historically have scurried from their nest directly to the ocean. With increased development along the coast, and attendant increased electric lighting at night, these hatchlings become confused and often migrate away from shore to the lights. Hundreds of thousands of hatchlings are believed to have been lost as a result of this stray electric lighting at night in Florida. 109 Furthermore, many billions of insects are lost to electric light annually, which reduces food availability for other species in addition to unnecessarily reducing living biomass. It is concerning that light at night also may be vector attractant for diseases such as malaria. 112

    The circadian biology of plants is as robust as animals, and the impact of light at night on plant life may also be considerable due to the role of light in photosynthesis and the fact that many plants are pollinated at night.113,114

    POLICY AND PUBLIC HEALTH IMPLICATIONS OF LIGHT AT NIGHT

    Some responses to public health concerns associated with light-at-night exposures are readily apparent, such as developing and implementing technologies to reduce glare from vehicle headlamps and roadway lighting schemes, and developing lighting technologies at home and at work that minimize circadian disruption, while maintaining visual efficiency and aesthetics. Additionally, clinical studies support efforts to reduce child and adolescent night-time exposure from exogenous light derived from various media sources, especially in the bedroom environment. Recommendations to use dim lighting in residences at night raise issues for elderly patients. The American Geriatrics Society recommends ensuring well lit pathways within households to reduce the incidence of falls in elderly patients.115

    Individuals who are subject to shift work experience disrupted circadian rhythms, fatigue, and cognitive dysfunction. Many industries, including hospitals, require a 24-hour workforce. The American College of Occupational and Environmental Medicine has established guidelines to address fatigue risk management in the workplace.116 In healthcare workers, such as nurses who experience rapidly rotating shifts, brief morning light exposure improves subjective symptoms and performance.117 The judicious use of bright light and/or melatonin supplements can improve adaptation to permanent, long-term night work.118

    SUMMARY AND CONCLUSIONS

    The natural 24-hour cycle of light and dark helps maintain precise alignment of circadian biological rhythms, the general activation of the central nervous system and various biological and cellular processes, and entrainment of melatonin release from the pineal gland. Pervasive use of nighttime lighting disrupts these endogenous processes and creates potentially harmful health effects and/or hazardous situations with varying degrees of harm. The latter includes the generation of glare from roadway, property, and other artificial lighting sources that can create unsafe driving conditions, especially for older drivers. Current AMA policy advocates that all future outdoor lighting be of energy efficient designs to reduce energy use and waste. Future streetlights should incorporate fully shielded or similar non-glare design to improve the safety of our roadways for all, but especially vision impaired and older drivers.

    More direct health effects of nighttime lighting may be attributable to disruption of the sleep-wake 5 cycle and suppression of melatonin release. Even low intensity nighttime light has the capability of suppressing melatonin release. In various laboratory models of cancer, melatonin serves as a circulating anticancer signal and suppresses tumor growth. Limited epidemiological studies support the hypothesis that nighttime lighting and/or repetitive disruption of circadian rhythms increases cancer risk; most attention in this arena has been devoted to breast cancer. The quality and duration of sleep and/or period of darkness affect many biological processes that are currently under investigation. Further information is required to evaluate the relative role of sleep versus the period of darkness in certain diseases or on mediators of certain chronic diseases or conditions including obesity. Due to the nearly ubiquitous exposure to light at inappropriate times relative to endogenous circadian rhythms, a need exists for further multidisciplinary research on occupational and environmental exposure to light-at-night, the risk of cancer, and exacerbation of chronic diseases.

    RECOMMENDATIONS

    The Council on Science and Public Health recommends that the following statements be adopted and the remainder of the report be filed:

    That our American Medical Association:

    1. Supports the need for developing and implementing technologies to reduce glare from vehicle headlamps and roadway lighting schemes, and developing lighting technologies at home and at work that minimize circadian disruption, while maintaining visual efficiency. (New HOD Policy)

    2. Recognizes that exposure to excessive light at night, including extended use of various electronic media, can disrupt sleep or exacerbate sleep disorders, especially in children and adolescents. This effect can be minimized by using dim red lighting in the nighttime bedroom environment. (New HOD Policy)

    3. Supports the need for further multidisciplinary research on the risks and benefits of occupational and environmental exposure to light-at-night. (New HOD Policy)

    4. That work environments operating in a 24/7 hour fashion have an employee fatigue risk management plan in place. (New HOD Policy)

    5. That Policy H-135.937 be reaffirmed. (Reaffirm HOD Policy) Fiscal Note: Less than $500 Acknowledgements The Council gratefully acknowledges the following national experts who contributed to the content and development of this report: David Blask, PhD, MD (Tulane University School of Medicine); George Brainard, PhD (Jefferson Medical College); Ronald Gibbons, PhD (Virginia Tech); Steven Lockley, PhD (Brigham and Women’s Hospital, Harvard Medical School); Richard Stevens, PhD (University Connecticut Health Center); and Mario Motta, MD (CSAPH, Tufts Medical School)

    Odkazy k článku Světlo a jeho vliv na organismus

    [1] http://www.college-optometrists.org/en/college/museyeum/online_exhibitions/observatory/newton.cfm
    [2] Chris Kresser, Februarz 22, 2013, How artificial light is wrecking your sleep, and what to do about it, http://chriskresser.com/how-artificial-light-is-wrecking-your-sleep-and-what-to-do-about-it/
    [3] Pickard G.E., Sollars P.J.: Intrinsically photosensitive retinal ganglion cells.
    [on-line]. 2012. [cit. 26. 11. 2015]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22160822
    [4] Valentin Dragoi, Ph.D.: OcularMotor System [on-line]. [cit. 26. 11. 2015]. Dostupné z: http://neuroscience.uth.tmc.edu/s3/chapter07.html
    [5] Joshua Foer, Michel Siffre, 2008, Caveman: An Interview with Michel Siffre, https://neuron.illinois.edu/files/U3_L1_Supplement_Caveman.pdf
    [6] Rodrigo Noseda1, Vanessa Kainz1, Moshe Jakubowski1, Joshua J. Gooley2, Clifford B. Saper2,3, Kathleen Digre4, Rami Burstein1,3, 2010, A neural mechanism for exacerbation of headache by light, 1Department of Anesthesia, Harvard Medical School, Boston, Massachusetts, USA
    2Department of Neurology, Harvard Medical School, Boston, Massachusetts, USA
    3Beth Israel Deaconess Medical Center and Program in Neuroscience, Harvard Medical School, Boston, Massachusetts, USA
    4Department of Neurology and Ophthalmology, Moran Eye Center, University of Utah, Salt Lake City, Utah
    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2818758/
    [7] Steven D. Ehrlich, NMD, Solutions Acupuncture, a private practice specializing in complementary and alternative medicine, Phoenix, AZ. Review provided by VeriMed Healthcare Network. Also reviewed by the A.D.A.M. Editorial team, 2014, Melatonin http://umm.edu/health/medical/altmed/supplement/melatonin
    [8] https://witness.theguardian.com/assignment/534eae16e4b056a9012cd8fe/938391
    [9] Laura Beil, 2014, In Eyes, a Clock Calibrated by Wavelengths of Light,
    http://www.nytimes.com/2011/07/05/health/05light.html?pagewanted=all&_r=0
    [10] George C. Brainard 1, John P. Hanifin 1, Jeffrey M. Greeson 1, Brenda Byrne 1, Gena Glickman 1, Edward Gerner 1, Mark D. Rollag 2, 2001, Action Spectrum for Melatonin Regulation in Humans: Evidence for a Novel Circadian Photoreceptor, 1 Department of Neurology, Thomas Jefferson University, Philadelphia, Pennsylvania 19107, 2 Department of Anatomy, Physiology and Genetics, Uniformed Services University of Health Sciences, Bethesda, Maryland 20814 http://www.jneurosci.org/content/21/16/6405.full.pdf
    [11] http://www.health.harvard.edu/staying-healthy/blue-light-has-a-dark-side
    [12] Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. 2014 Čas pro světlo Rozhovor s Pavlem Kovářem, nakladatelství Portál
    [13] Robert L. Sack 1, Dennis Auckley 2, R. Robert Auger 3, Mary A. Carskadon 4, Kenneth P. Wright, Jr. 5, Michael V Vitiello 6, Irina V. Zhdanova 7, 2007, Circadian Rhythm Sleep Disorders: Part I, Basic Principles, Shift Work and Jet Lag DisordersAn American Academy of Sleep Medicine Review
    An American Academy of Sleep Medicine Review, 1 Department of Psychiatry, Oregon Health Sciences University, Portland, OR, 2 Cleveland, OH, 3 Mayo Clinic Sleep Disorders Center, Mayo Clinic, Rochester, MN, 4 Dept. Psychiatry & Human Behavior, Warren Alpert Medical School of Brown University, Providence, RI
    5 Department of Integrative Physiology, University of Colorado, Boulder, CO, 6 Psychiatry and Behavioral Sciences, University of Washington, Seattle, WA, 7 Department of Anatomy and Neurobiology, Boston University, Boston, MA, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2082105/
    [14] Joshua J. Gooley, Kyle Chamberlain, Kurt A. Smith, Sat Bir S. Khalsa, Shantha M. W. Rajaratnam, Eliza Van Reen, Jamie M. Zeitzer, Charles A. Czeisler, and Steven W. Lockley, 2010, Exposure to Room Light before Bedtime Suppresses Melatonin Onset and Shortens Melatonin Duration in Division of Sleep Medicine (J.J.G., K.A.S., S.B.S.K., S.M.W.R., E.V.R., J.M.Z., C.A.C., S.W.L.), Brigham and Women’s Hospital and Harvard Medical School, Boston, Massachusetts 02115; and Faculty of Health and Medical Sciences (K.C.), University of Surrey, Guildford, Surrey GU2 7XH, United Kingdom, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3047226/#%21po=1.56250
    [15] Weinhouse GL, Schwab RJ. Sleep in the critically ill patient. Sleep 2006;29(5):707–16., http://www.journalsleep.org/Articles/290519.pdf
    [16] Chellappa SL 1, Steiner R, Blattner P, Oelhafen P, Götz T, Cajochen C. 2011, Non-visual effects of light on melatonin, alertness and cognitive performance: can blue-enriched light keep us alert?, 1 Centre for Chronobiology, Psychiatric Hospital of the University of Basel, Basel, Switzerland. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21298068
    [17] Viola AU 1, James LM, Schlangen LJ, Dijk DJ. 2008, Blue-enriched white light in the workplace improves self-reported alertness, performance and sleep quality. 1 Surrey Sleep Research Centre, Clinical Research Centre, Egerton Road, Guildford, United Kingdom. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18815716?dopt=Abstract
    [18] Robert T. Dauchy, Shulin Xiang, Lulu Mao, Samantha Brimer, Melissa A. Wren, Lin Yuan, Muralidharan Anbalagan, Adam Hauch, Tripp Frasch, Brian G. Rowan1, David E. Blask, and Steven M. Hill, 2014, http://cancerres.aacrjournals.org/content/early/2014/07/18/0008-5472.CAN-13-3156.full.pdf
    [19] Laura K. Fonken, Randy J. Nelson, 2011, Illuminating the deleterious effects of light at night, Department of Neuroscience and The Institute for Behavioral Medicine Research, The Ohio State University, Columbus, OH 43210, USA, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3169904/
    [20]Dustin M. Graham, Kwoon Y. Wong, 16.8.2015, Melanopsin-expressing, Intrinsically Photosensitive Retinal Ganglion Cells (ipRGCs)
    http://webvision.med.utah.edu/book/part-ii-anatomy-and-physiology-of-the-retina/melanopsin-expressing-intrinsically-photosensitive-retinal-ganglion-cells/
    [21] Marc Green, 2013, Night Vision, http://www.visualexpert.com/Resources/nightvision.html
    [22] https://en.m.wikipedia.org/wiki/Melanopsin
    [23] Richard G. Stevens 1, David E. Blask 2, George C. Brainard 3, Johnni Hansen 4, Steven W. Lockley 5, Ignacio Provencio 6, Mark S. Rea 7, Leslie Reinlib 8, 2007, Meeting Report: The Role of Environmental Lighting and Circadian Disruption in Cancer and Other Diseases, 1 University of Connecticut Health Center, Farmington, Connecticut, USA, 2 Bassett Research Institute, Cooperstown, New York, USA
    3 Jefferson Medical College, Thomas Jefferson University, Philadelphia, Pennsylvania, USA, 4 Danish Cancer Society, Copenhagen, Denmark
    5 Harvard Medical School, Boston, Massachusetts, USA
    6 Department of Biology, University of Virginia, Charlottesville, Virginia, USA, 7 Lighting Research Center, Rensselaer Polytechnic Institute, Troy, New York, USA
    8 Division of Extramural Research and Training, National Institute of Environmental Health Sciences, National Institutes of Health, Department of Health and Human Services, Research Triangle Park, North Carolina, USA, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1964886/
    [24] International Dark-Sky Association, 2010, Visibility, Environmental, and Astronomical Issues Associated with Blue-Rich White Outdoor Lighting http://www.darksky.org/assets/documents/Reports/IDA-Blue-Rich-Light-White-Paper.pdf
    [25] Revell VL, Skene DJ. 2007, Light-induced melatonin suppression in humans with polychromatic and monochromatic light, 1 Faculty of Health and Medical Sciences, Human Chronobiology Group, University of Surrey, Guildford, Surrey, UK.
    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18075803?ordinalpos=1&itool=EntrezSystem2.PEntrez.Pubmed.Pubmed_ResultsPanel.Pubmed_SingleItemSupl.Pubmed_Discovery_RA&linkpos=2&log$=relatedarticles&logdbfrom=pubmed
    [26] Joshua J. Gooley 1,2,3, Shantha M. W. Rajaratnam 1,2,4, George C. Brainard 5, Richard E. Kronauer 1,2,6, Charles A. Czeisler 1,2, Steven W. Lockley 1,2, 2010, Spectral Responses of the Human Circadian System Depend on the Irradiance and Duration of Exposure to Light, 1Division of Sleep Medicine, Department of Medicine, Brigham and Women’s Hospital, Boston, MA 02115, USA.
    1. 2Division of Sleep Medicine, Harvard Medical School, Boston, MA 02115, USA.
    2. 3Duke-NUS Graduate Medical School, Singapore 169857, Singapore.
    3. 4School of Psychology and Psychiatry, Monash University, Clayton 3800, Victoria, Australia.
    4. 5Department of Neurology, Jefferson Medical College, Thomas Jefferson University, Philadelphia, PA 19107, USA.
    5. 6School of Engineering and Applied Sciences, Harvard University, Cambridge, MA 02138, USA. https://sleep.med.harvard.edu/news/356/Green+Light+Affects+Circadian+Rhythm
    [27] J. Kelly Beatty, Rachel Thessin, 2006, Bright Lights, Big Problems, http://www.skyandtelescope.com/astronomy-resources/bright-lights-bigproblems/
    [28] Camille M. Carlisle, 2012, AMA Addresses Light Pollution, http://www.skyandtelescope.com/astronomy-news/ama-addresses-light-pollution/
    [29] Manuel Spitschan, Sandeep Jain, David H. Brainard, Geoffrey K. Aguirre, 2014, Opponent melanopsin and S-cone signals in the human pupillary light response, Departments of a Psychology and b Neurology, University of Pennsylvania, Philadelphia, PA 19104, http://www.pnas.org/content/111/43/15568.full.pdf
    [30] Misha Vorobyev1* and D. Osorio2, 1989, Receptor noise as a determinant of colour thresholds, 1Institut fu« r Neurobiologie, Freie Universita« t Berlin, Ko« nigin-Luise-Strasse 28^30, 14195 Berlin, Germany
    2School of Biological Sciences, University of Sussex, Brighton BN1 9QG, UK, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1688899/pdf/9523436.pdf
    [31] Joshua J. Gooley,1,2,3 Ivan Ho Mien,4 Melissa A. St. Hilaire,2,3 Sing-Chen Yeo,5 Eric Chern-Pin Chua,1 Eliza van Reen,2,3 Catherine J. Hanley,2 Joseph T. Hull,2,3 Charles A. Czeisler,2,3 and Steven W. Lockley2,3, 2012, Melanopsin and Rod–Cone Photoreceptors Play Different Roles in Mediating Pupillary Light Responses during Exposure to Continuous Light in Humans, 1 Program in Neuroscience and Behavioral Disorders, Duke–National University of Singapore Graduate Medical School Singapore, Singapore 169857, 2 Division of Sleep Medicine, Department of Medicine, Brigham and Women’s Hospital, and 3 Division of Sleep Medicine, Department of Medicine, Harvard Medical School, Boston, Massachusetts 02115, 4 Graduate School for Integrative Sciences and Engineering, National University of Singapore, Singapore 117456, and 5 National Neuroscience Institute, Singapore 308433, http://www.jneurosci.org/content/32/41/14242.full.pdf
    [32] Watchara Sroykham, Student Member, IEEE and Yodchanan Wongsawat, Member, IEEE, 2013, Effects of LED-backlit Computer Screen and Emotional Selfregulation on Human Melatonin Production, 35th Annual International Conference of the IEEE EMBS Osaka, Japan, https://www.gwern.net/docs/melatonin/2013-sroykham.pdf
    [33] National Institute of Health (2011) National Institutes of Health Sleep Disorders Research Plan Publication No. 11–7820, U.S. Department of Health and Human Services, NIH, https://www.nhlbi.nih.gov/files/docs/resources/sleep/201101011NationalSleepDisordersResearchPlanDHHSPublication11-7820.pdf
    [34] National Institute of Health, Circadian Rhythms Fact Sheet, http://www.nigms.nih.gov/Education/Pages/Factsheet_CircadianRhythms.aspx
    [35] National Institutes of Health (2011, November 9) National Institutes of Health. Retrieved June 2, 2014, from Updated NIH Sleep Disorders Research Plan seeks to promote and protect sleep health, http://www.nih.gov/news/health/nov2011/nhlbi-09.htm
    [36] Council on Science and Public Health (A-12), American Medical Association, 2012, http://factsaboutgmos.org/sites/default/files/AMA%20Report.pdf
    [37] MMWR Morb Mortal Wkly Rep. 2011 Mar 4;60(8):233–8., http://www.cdc.gov/mmwr/pdf/wk/mm6008.pdf
    [38] Macchi M, Bruce J (2004). “Human pineal physiology and functional significance of melatonin”. Front Neuroendocrinol 25 (3–4): 177–95. doi: 10.1016/j.yfrne.2004.08.001. PMID 15589268, http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0091302204000196

    Night Reader


    night reader

    Čtete si před spaním? Čtěte i na tabletu bez modrého světla, které negativně ovlivňuje sekreci melatoninu.

    Night reader stahujte na nightreader.org

    poznámka 4.3.2016: I Apple v operačním systému IOS verze 9.3 počátkem dubna 2016 počítá s opatřením Night Shift pro noční užívání zařízení s blokací modré vlnové délky.
    My už to máme od prosince roku 2013 : )

    Světelné spektrum

    480 modrá vlnová délka
    530 zelená vlnová délka
    580 žlutá vlnová délka
    610 červená vlnová délka

     

    Naše služby


     

    světelné plány

    Osvětlení interiéru má velký vliv na cirkadiánní rytmus, proto nabízíme následující služby, abyste si vybudovali silný časový systém...

    • návrh plánu podle fotografií či půdorysu
    • návštěva Hynka Medřického v interiéru za účelem návrhu
    • zakreslení návrhu do projektu s výstupem v Autocadu
     

    světelné audity

    Navštívíme Váš interiér a proměříme světelné zdroje.

    U měřených zdrojů sledujeme teplotu chromatičnosti, intenzitu, spektrální složení, CRI- věrnost podání barev.

    Vzhledem k naměřeným hodnotám vám doporučíme správné užívání stávajících svítidel, popřípadě vypracujeme návrh možných změn.

    kurzy osvětlování

    Naše kurzy správného osvětlení jsou jedinečná možnost, jak se dozvědět v ucelené formě informace, které byste jinak hledali na internetu a v odborné literatuře velmi obtížně a dlouho.

    Kurz je určen pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco o správném osvětlení a použití světla. Pokud rekonstruujete nebo stavíte, neexistuje lepší způsob jak se dozvědět, podle čeho svítidla později vybírat.

    Hynek Medřický - v noci spěte

    Kontakt


    Navštivte nás v showroomu Artemide

    Sázavská 32, 120 00, Praha 2
    +420 602 281 531
    medricky@luxvitaest.com
    Odesláno Message sent.
    Chyba během odesílání