Článek z roku 2011

Zdroj michaeldmann.net

Fotorecepce je obzvláště důležitý smysl pro mnoho primátů, včetně člověka, ale není to unikum primátů ani savců. Dokonce měkkýši mají fotoreceptory, ale jeden by se mohl ptát zdali staví zrak na stejnou úroveň, tak jako to máme my. Většina objektů odráží světlo, a protože světlo putuje vysokou rychlostí, je možné takřka okamžitě stanovit jejich tvar, velikost, pozici, rychlost a směr pohybu. Světelné paprsky vycházející z objektu jsou shromažďovány a koncentrovány na řadě fotoreceptorů. Aktivity generované světlem v různých fotoreceptorech interagují za účelem produkce dvou-dimenzionální reprezentace objektu, který je přenesen do mozku. Mozek poté rekonstruuje trojrozměrnou reprezentaci použitím informací získaných ze dvou očí. Výsledný produkt této aktivity vizuálního systému jsou vjemy, které reprezentují objekt a jeho okolí. Tyto vjemy mohou být vodítkem našeho bezprostředního chování , nebo mohou být uloženy pro budoucí použití . Vizuální vjemy obsahují velké množství informací , a pochopení těchto složitých jevů není jednoduchou záležitostí . Nejlepší místo, kde začít studovat zrak je na oku samotném.

Fig. 7-1. A section through the human eye illustrating the major structures. (Walls GL: The Vertebrate Eye and its Adaptive Radiations. New York, Hafner, 1967)

Obrázek 7-1 znázorňuje příčný řez lidským okem. Skládá se ze dvou komor vyplněných tekutinou oddělených transparentní strukturou, čočkou. Téměř celé oko je pokryto tuhým, vláknitým povlakem zvaným skléra, který je vpředu upraven pro vytvoření transparentní rohovky. Lidská rohovka má asi 12 mm průměr, o tloušťce přibližně 0,5 mm ve středu a 0,75 až 1 mm tlusté na okraji, a je vyrobena ze stejné kolagenní pojivové tkáně, jako je skléra, ale vlákna rohovky jsou orientována v paralelním seskupení, které umožňuje světlu průchod s minimálním rozptylem, zatímco vlákna bělma jsou seřazena náhodně a světelné paprsky jsou při průniku rozptýleny. Výsledkem je, že světlo přes rohovku prochází snadno, na rozdíl od  skléry. Vnitřek skléry v zadních dvou třetinách ohraničují dvě membrány: cévnatky, pigmentová vrstva obsahující cévní zásobení pro oční bulvy, jakož i mechanismus pro udržení integrity fotoreceptorů, a sítnice, která obsahuje fotoreceptory a další nervové elementy nezbytné pro náš vizuální proces. Jemnou strukturou sítnice se budeme zaobírat podrobně později.

Lidská čočka je asi 11 mm široká v průměru, 3,5 mm silná ve svém nejširším místě a je zavěšena na místě zonuly, štíhlými vlákny které se připojují k předku sítnice. Sada hladkých svalových vláken, ciliární sval, leží mezi ciliárním výrůstkem a bělmem. Těsně před čočkou je pigmentová struktura zvaná duhovka, která je stejně jako membrána na některých fotoaparátech v tom, že má díru v centru s variabilitou průměru, zornice. Zornice je obklopena dvěma sadami svalů, ten, který se točí kolem otvoru, svěrač zornice, a ten, který běží radiálně z ní, dilatátor zornice.

Přední komora oka je vyplněna komorovou vodou, vodnatou kapalinou s nízkým obsahem bílkovin, která je vytvořena z plazmy. Sklivec obsahuje rosolovitou látku, sklivec a komorový sklivec. U mnoha lidí sklivec není zcela jasný, ale obsahuje částice, které nejsou průhledné. Tento materiál může být statický, nebo se může pohybovat, produkujíce „skvrny před očima,“ plovoucí druh se nazývá „floaters“.

Celý článek naleznete zde.